12.3. 2015 Střípky ze světa
,,V Rusku se děje cosi pozoruhodného.“ „Docela jiného, než by se dalo čekat.“ „Jako národ prochází místo ponížení a deprese tím, co bych nazval renesancí, znovuzrozením.“ „Navzdory tomu či vlastně právě proto, že Západ, vedený takzvanými neokonzervativci ve Washingtonu, na ně zkouší úplně vše.“ Až „po válku na ruském prahu na Ukrajině, snahu vyvolat kolaps ruské ekonomiky, ponížit Putina a vykreslit Rusko v pejorativních barvách.“ A právě pod tímto tlakem „Rusko objevuje klady své dlouho přezírané či potlačované kultury, lidu i země“.
Ruská „renesance“ očima zahraničního vědce
Williama Engdahla – amerického eruditu z Frankfurtu – zná osvícenější publikum hlavně díky knihám a statím na téma ropa-plyn-Washington-lhaní-agrese. Tentokrát nabízí svěží dojmy z poslední cesty do Ruska.
„V Rusku se děje cosi pozoruhodného.“ „Docela jiného, než by se dalo čekat.“ „Jako národ prochází místo ponížení a deprese tím, co bych nazval renesancí, znovuzrozením.“ „Navzdory tomu či vlastně právě proto, že Západ, vedený takzvanými neokonzervativci ve Washingtonu, na ně zkouší úplně vše.“ Až „po válku na ruském prahu na Ukrajině, snahu vyvolat kolaps ruské ekonomiky, ponížit Putina a vykreslit Rusko v pejorativních barvách.“ A právě pod tímto tlakem „Rusko objevuje klady své dlouho přezírané či potlačované kultury, lidu i země“.
V časové řadě je to velký kontrast: „Poprvé jsem Rusko navštívil před více než dvaceti lety, v květnu 1994. Abych tu na pozvání moskevského think-tanku přednesl kritické poznámky o MMF. Tehdy na mne udělalo dojem kdysi velké země, ponižované do poslední kapky své energie. Širokými bulváry se proháněla kvanta mafiánských gangsterů ve zbrusu nových nablýskaných Mercedesech 600 s kouřovými skly a bez poznávacích značek. Řádem tu, v Jelcinově Kremlu se Spojenými státy za zády i v ulicích, byla nezákonnost. Městem se rojili ´harvardští hoši´ typu Jeffrey Sachse, Švéda Anderse Aaslunda či George Sorose, konstruující nové metody znásilnění a vyloupení Ruska pod logem ´šokové terapie´ a ´tržně orientovaných reforem´, takto jen jiné verze pro ´Navalte korunní klenoty´.“
„Daň, již si to trauma totálního kolapsu v Rusku po listopadu 1989 vybralo na lidech, byla šokující. V moskevských ulicích na mne hleděla ze všech očí, taxikářů, nakupujících matek, jiných řadových Rusů.“
„Dnes, o dvacet let později, západní nepřítel Rusko konfrontuje znovu.“ Politikou „NATO, usilující nejen o jeho ponížení, ale přímo o jeho destrukci jako funkčního státu.“ Jde mu po krku za to, že je s to stavět hráz „těm západním elitám, jež stojí za válkami na Ukrajině, v Sýrii, Libyi, Iráku i v Afghánistánu, Africe a Jižní Americe“. Rusko však „místo deprese“ zažívá „nový pocit hrdosti, odhodlání, znovuzrození čehosi dlouho pohřbeného“.
Dopad západních sankcí je „kontraproduktivní“. Engdahl to mapuje na široké ploše. Vůbec „nejpovzbudivější známkou ruské renesance“ je podle něj „generace lehce pod a nad čtyřicet“. „Mladá, vysoce inteligentní“ – a pamatující jak „sovětskou byrokracii“, tak „prázdnotu světa kapitalismu volného trhu´ v čele se Spojenými státy“. Ty ročníky jsou „unikátní“ právě tím, jak moc „hybridní“.
Tedy z lidí se „vzděláním ze škol a univerzit, kde dosud dominuje klasická ruská věda, svou kvalitou na pragmatickém Západě téměř neznámá“. Její převahu Engdahlovi přiblížil i „americký profesor matematiky z MIT, přednášející počátkem 90. let na Moskevské státní univerzitě“: V Rusku toho student přírodovědných fakult zná – z chemie, biologie, fyziky, integrálního a diferenciálního počtu či geometrie – už když na univerzitu přichází, jako v Americe až po 4. ročníku („začíná univerzitní studia na úrovni studenta amerického postgraduálu“).
V „Rusku je navíc naprosto běžné, že dívky chodí na klasický balet či tanec a děti obou pohlaví na klavír či jiný hudební nástroj, sportují a malují jako za klasického řeckého vzdělání za Sokrata“. A už v dětství tak dostanou „základy, jako v amerických školách do 50. let, v 80. letech ovšem zrušené“. Dnešní „americká ekonomika poptává poddajné ´idioty´, co žádné otázky už ani nekladou“.
„Ptal jsem se spousty Rusů, narozených v 80. letech, proč se z USA, kde už žili, vrátili zpátky do Ruska. Odpověď zněla pokaždé zhruba takto: ´Vzdělání ve Spojených státech byla jedna velká nuda a nulové nároky…američtí studenti jsou strašně povrchní, kromě Spojených států nemají o ničem ponětí…tak jsem se vrátil domů, pomáhat stavět nové Rusko…´.“
Ti lidé se narodili v době, kdy „byly zbytky starého sovětského Ruska stále k vidění“. Je to „generace se smyslem pro změny, rozvoj a pokrok“. Pro „ruskou budoucnost to má neocenitelnou hodnotu“. Ať už „prostřednictvím svých rodin, či leckdy i z vlastního dětství“ se – „podobně jako Vladimír Putin“ – „zamýšlejí nad realitou toho starého i nového“. A právě pod tlakem „brutální politiky Washingtonu“ se „tato generace poohlíží po tom, co reálnou hodnotu má“. S vědomím, že je tu „unikátní šance na nové, dynamické Rusko 21. století“. Takové, co „nebude stavět na krachujícím modelu ´amerického století´, jenž právě vypouští duši“.
Engdahl v tom spatřuje samo „srdce rodící se duchovní renesance samotných Rusů“. Právě na ní zakládá i „větší naděje do budoucnosti“ pro lidi s krédem, jako sdílí i on sám.
„Londýnští a newyorští bankéři se, přinejmenším od atentátu na cara Alexandra II. v roce 1881, snažili sílící mírové spojenectví Německa a Ruska zmařit stůj co stůj.“ „Rozbít rostoucí rusko-německou ekonomickou spolupráci je i primárním cílem ukrajinské války Victorie Nulandové.“
O to víc je „kardinální otázkou Německa a Evropy, zda budou němečtí politici i dál na kolenou před trůnem Baracka Obamy či jeho nástupce, anebo své vlastní zájmy definují v kontextu sílící euroasijské hospodářské renesance, prosazované ruským prezidentem Putinem a čínským prezidentem SiŤin-pchingem.“
Samu „pozoruhodnou renesanci ruského ducha“ však iniciovala právě „už faktická, ač ´nevyhlášená válka´ Washingtonu a NATO proti Rusku“. V Rusech „narůstá poprvé po mnoha letech pocit, že tím, s kým přichází dobro, jsou oni sami“ – „ve světě, kde s některými lidmi přichází velké zlo“.
A právě to se může stát „faktorem, který náš svět zachrání před globální diktaturou bankéřů a jejich armád“.
A právě to se může stát „faktorem, který náš svět zachrání před globální diktaturou bankéřů a jejich armád“.
