Karin Leukefeld a Markus Matzel hledali v Iráku stopy ničivé munice a doprovázeli lékaře, politiky, vědce a postižené. Zdrcující reportáž představuje lidi, kteří se cítí být ponecháni svému vlastnímu osudu, bez vyhlídky na lepší budoucnost. Denně umírají děti, aniž by se zkoumaly nebo odstranily příčiny. Smrt nedělá rozdíly mezi sunity, šiity nebo křesťany – v zemi mezi dvěma řekami pomalu a tiše umírá ráj.
Kde se stékají Eufrat a Tigris, rozprostírala se prý kdysi zahrada Eden. Ovšem v Mezopotámii, zemi mezi dvěma řekami, již více než 30 let nebyl mír. Po osmileté válce mezi Irákem a Iránem následovalo obsazení Kuvajtu. Třináct let sankcí zničilo hospodářství a sociální struktury iráckého obyvatelstva. Nakonec v roce 2003 následovala další válka, která skončila pádem Saddama Husseina a osm let trvající okupací 150 000 zahraničními vojáky. A válka pokračuje dál. Stovky náletů antiteroristické aliance mají rozbít „ islámský stát“ IS. Denní nasazení / podle údajů Pentagonu/ stojí až 10 miliónů dolarů.
Koncem minulého roku /3.12.2014/ schválilo 150 států Valného shromáždění rezoluci, která požaduje rozsáhlou pomoc zemím, které byly zamořeny ochuzeným uranem. Předtím prosil Irák OSN o pomoc, aby se mohlo odstranit smrtící dědictví v jeho zemi. Čtyři státy tuto rezoluci odmítly, mezi nimi USA. Až dosud odmítají ozbrojené síly USA poskytnout údaje o množství a místech, kde byla ničivá uranová munice použita. Shodně s hlasováním ve Valném shromáždění OSN vešlo ve známost, že USA opět rozmístily v oblasti bojová letadla, která mohou zbraně s uranovou municí použít.
Pro Novou republiku přeložila Mgr. Zdeňka Holešová
Bayerisches Fernsehe:„ Leiser Tod im Garten Eden – Die Folgen der Golfkriege“
