Jiří Paroubek: Kde jste udělali chybu, soudruzi?

Až v posledních týdnech se v českých médiích objevují informace o tom, že páteří ukrajinského vojska v občanské válce na východě Ukrajiny byly soukromé armády ukrajinských oligarchů, kteří verbovali své bojovníky jako žoldnéře. Naopak desítky tisíc odvedenců do ukrajinské armády nenastoupily…Zběhly.

Ano, v zásadě se na Ukrajině jedná o tytéž oligarchy, kteří v předchozích dvou desítkách let rozchvátili Ukrajinu a její bohatství. A udělali to tak důkladně, že má dnes tato země zcela rozvrácené hospodářství.

Přesto i „seriózní“ evropští a američtí politici živili v posledním roce naděje ukrajinských „elit“ na brzký vstup Ukrajiny do EU a NATO. Jakoby ani nebylo potřeba obřích politických a ekonomických reforem, které by Ukrajinu alespoň přiblížily zemím Evropské unie. S tím, že EU – Spojené státy na tuto „čest“ rezignovaly okamžitě – zasanuje Ukrajinu 300 miliardami eur a zachrání ji před bankrotem. Jaksi mimochodem přitom za další desítky miliard eur zmodernizuje hospodářství této strádající země, a ještě k tomu návdavkem odstraní rozhodující vliv oligarchů na politiku státu, vytvoří demokratické politické strany s návazností na politické partnery v EU – konzervativce, socialisty, liberály, zelené atd. A postaví nové silné demokratické instituce demokratického ukrajinského státu. Prostě krásná pohádka, ze které by se evropské politické elity měly rychle probudit. Anebo jí alespoň neuvěřit.

Proč má vlastně skončit neutralita Ukrajiny?

Řekněme si to otevřeně. Spojené státy mají zájem ukončit neutralitní charakter Ukrajiny (jak o to usilovaly již v roce 2008, kdy ale narazily na nesouhlas Německa) a posunout hranice NATO o pár set kilometrů na východ Evropy. Promiňte nechápavému, ale opravdu nechápu proč? Stejně tak ovšem nechápu výši obrovských vojenských výdajů USA v Afghánistánu (1 bilion dolarů) či v Iráku (1,2 bilionu dolarů). Spojené státy v tomto roce vynakládají na vojenské výdaje cca 560 miliard dolarů, zatímco Rusko zhruba 50 miliard dolarů. Není to tedy obráceně. Z Ruska tedy nemůžou mít USA a NATO strach.

V. Putin by za těchto poměrů ve vojenských výdajích USA a Ruska musel být nikoli monstrem, za které je propagandou Západu vydáván, ale šílencem či hlupákem, anebo šíleným hlupákem. Jak jsem však Putina osobně poznal, není ani šílencem, ani hlupákem.

Jestliže těsně před pádem „železné opony“ v roce 1989 existovala mezi organizací NATO a Varšavskou smlouvou (přesněji Sovětským svazem) přibližná parita v množství konvenčních zbraní i ve zbraních nukleárních, dnes tomu tak není. NATO má již značnou převahu v konvenčních zbraních a Rusko horko těžko udržuje paritu ve zbraňových systémech nukleárních a raketových.

Spojené státy jsou dnes ve vztahu ke svým největším geopolitickým soupeřům – zejména vůči Číně a Indii – ve stejné relaci jako tomu bylo v případě Velké Británie k Německu a USA v závěrečné třetině 19. století. Británie v té době ztratila primát ve světové ekonomice, ale v závěru 19. století se stala největším impériem světa. Ve vztahu ke koloniím plynule přešla od civilizačního poslání, které do té doby zdůrazňovala, k parazitnímu imperialismu a neslýchanému vykořisťování těchto kolonií. A stále usilovala – a zejména vůči Německu – o zachování své převahy ve světových mořích.

Je jen otázkou času (necelých deset let), kdy objemem HDP Čína překoná Spojené státy, podobně jako USA a Německo kdysi předběhly Británii.

USA si svůj politický primát chtějí zachovat jako suverénně největší vojenská síla světa. A toto jejich odhodlání nezůstává bez vlivu na jejich politiku dnes, a zejména v příštích desetiletích. Na tuto roli jsou ovšem politické elity USA připraveny mnohem méně nežli v časech Kissingera či Brzezinského. Tehdy však jejich vládní administrativy postupovaly mnohem kvalifikovaněji než nyní. Bylo méně agresivity a více rozumu.

Češi překvapivě realističtí

Již nějakou dobu si říkám, že kdyby existoval nějaký průzkum veřejného mínění, který by prokazoval bojechtivost českých občanů, protiputinovští propagandisté by nás s ním už snaživě seznámili.

Zatím nikdo z těch Marjanovičů, Zvěřinů, bakalonovinářů, Mitrofanovů a dalších „přátel Ruska“ nemohl zajásat, že by odvedli dobrou práci a čeští občané mají již dostatečně vymyté mozky…

A tak si pomohli lstí, řekněme přímo podbabou. Známý „kultivátor“ průzkumů veřejného mínění, agentura STEM, se dotázala reprezentativního vzorku českých občanů, zda jim nevadí průjezd amerických kolon českým územím.Na takto pojatou otázku ovšem 82 % respondentů poctivě odpovědělo, že nevadí. Stejně bych ostatně na tuto otázku odpověděl i já, ačkoli celou akci Američanů považuji za vcelku zbytečnou provokaci vůči Rusku. A Rusko v reakci na ni zase udělá jinou, možná ještě větší provokaci vůči Západu. A tak to půjde pořád dokola. Komentátor STEM však z otázky, zda vadí či nevadí průjezd dragounů, udělal vášnivý souhlas. To je ovšem trochu perfidní.

Ústava jako cár papíru

Česká vláda si při svém rozhodování o konvoji neuvědomila jeden důležitý aspekt. Podle Ústavy naší republiky je česká armáda apolitická a tak se má chovat i na veřejnosti. Pokud toto konstituční postavení platí pro českou armádu, tím více to platí pro armádu cizího státu, byť spojeneckou. Bez výjimky.

Pokud ČT ve svém vysílání zve na setkání s americkými vojáky za politickým účelem – a setkání občanů ČR s vojáky USA politický charakter má, jsou taková setkání v rozporu s literou i duchem ústavy našeho státu. Jsem rád, že to není jen můj výstřední názor, ale stejný názor na věc má také nejvýznamnější žijící český ústavní právník – prof. Pavlíček. Prof. Pavlíček tento názor brilantně vysvětlil v rozhovoru zveřejněném v sobotním vydání Práva (28. března).

Američané by se zkrátka při průjezdu Českem měli držet stranou a bez velkých řečí, a Švejk by řekl „zaagitace“, rychle zmizet za hranicemi naší země. Koneckonců bez větší pozornosti české veřejnosti v poslední době projelo přes naše území několik amerických vojenských konvojů.

MfD, asi proto, aby si udělala oko u americké ambasády a aby se lidé v ČR radostněji chopili mávátek k vítání amerických zachránců před Putinem, si agenturou Median nechala zpracovat průzkum veřejného mínění. V sobotu pak MfD nezbylo nic jiného nežli předstírat, že šlo vlastně jen o průzkum názorů české veřejnosti na možnosti znovuobnovení základní vojenské služby.

Ale i to, co z výsledků průzkumu jaksi na okraj uniklo, představuje politický ekrazit. Jen osm procent Čechů chce, aby NATO vojensky „pomohlo“ Ukrajině. A jen sedm procent Čechů by na Ukrajinu poslalo zbraně… O svou bezpečnost v souvislosti s Ukrajinou se obává 27 % respondentů, a naopak 70 % se jich situací v této zemi neznepokojuje. No, a to je vše, co nám z toho zřejmě rozsáhlého průzkumu Medianu MfD dopřála. Žádné obvyklé koláče s procenty vyjadřujícími otázky a odpovědi.

Zkrátka, průzkum nedopadl, jak měl. A tak se z něj zveřejnilo co nejméně, aby to příliš nemátlo naše spoluobčany… I z toho mála je ale patrná malá bojechtivost českých občanů a jejich malá ochota ztotožnit se s neužitečně agresivními cíli Aliance a našeho největšího spojence – USA na Ukrajině. Prostě, českou veřejnost se marketingovým odborníkům hysterizovat nepodařilo.

Kde jen asi soudruzi v marketingu udělali chybu? Češi se tentokrát ve své většině dokázali se složitým ukrajinským problémem vyrovnat zdravým rozumem. A to je dobrý vklad do budoucna.