J. Skalský
2. 2. 2015 České národní listy
Jistě si mnozí z nás pamatují na případ jednoho řidiče z Olomouce, který se zapsal do paměti veřejnosti tím, že “váženým politikům” na volebních plakátech přimalovával tykadla, nevím již zda také rohy.
Soudní spor byl urputný. “Pachatel” byl odsouzen alternativně k bručení. Soud ani jeho výrok se mu nelíbily, a proto se výkonu trestu odnětí svobody vyhýbal. Až nakonec přece nastoupil. Když mířil do vězení a po nějaké době zase z vězení, veřejnost vše vnímala jako jakési obživení všední panující politické nudy. Někteří lidé jej dokonce provázeli k věznici, jiní na něj při návratu čekali. Lidé nesympatizovali s otykadlovanými politiky ani se soudkyni, který vynesla rozsudek, ale s postiženým lidovým žertéřem.
Ve srovnání s tímto jednáním bylo již na první pohled vrhání vajíček a dalšího na prezidenty 17.11.2014 na Albertově společensky jistě mnohem závažnějším činem. Přesto Policie ČR kvalifikovala jednání vrhačů i dalších pachatelů jako pouhý přestupek proti občanskému soužití. A postoupila celou kauzu k projednání Úřadu městské části Praha 2.
Laicky vzato mi přimalováváni tykadýlek pánům politikům spíše připadalo jako obyčejná švejkovina, jako žertík.. Ale ouha, umělec byl za mřížemi. Pamatuji si to tak dobře? Zatímco vrhání předmětů na prezidenta republiky, vulgární a agresivní vykřikování na pietní akci vyšetřuje pouze MČ Praha 2 jako přestupek.
Když si vzpomenu na měsíce i podlých ataků na prezidenta, mluvilo se dokonce i o spiknutí proti prezidentovi, a olomoucký případ, pak opět laicky viděno, je vše nesouměřitelné. V Olomouci pachatel švejkoval, v Praze, a dokonce i jinde v místech, pachatelé útočili proti našemu nejvyššímu ústavnímu činiteli, vrchnímu veliteli naší armády, vulgárně a vytrvale, trhali jeho důstojnost a vzhledem k tomu, že prezident je hlavou státu, tak se dotýkali i vážnosti a dobré pověsti republiky v zahraničí..
Rád bych věřil, že zejména albertovští pachatelé budou časem přece jenom spravedlivěji postiženi. Nedojde-li k tomu, pak nám policejní orgány výsledky svého šetření sdělují, že prezident je jenom jakýmsi fackovacím panákem. Na jeho obranu přece stačí několik ochránců s otevřenými deštníky, kteří se právě nedávno tak osvědčili. Policie má přeci práce dost a dost. Zabývat se ještě nějakými legráckami mladistvých, kteří ze svá svačiny čistě náhodně vybírali vajíčka a rajčátka a na pietní akci nepietně a bujaře je házeli na prezidenta, na to policii už asi nestačí síla. A co policejní šéfové k tomu? Kdo čeká, dočká se! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Bude to platit i při honech a útocích na prezidenta?
Nechceme přece nic jiného, než aby důstojnost prezidenta nebyla vulgárně dotýkána nikým a nikde. Aby prezident a republika se těšili ochraně, která jim náleží. Když to příslušné orgány nejsou schopny zajistit, pak je něco v nepořádku, něco shnilého ve státě dánském a proto něco by se mělo změnit. Nemůžeme vyměnit republiku, nemůžeme jen tak pro nic za nic vyměnit prezidenta, bylo by to v hrubém rozporu s našim demokratickým zřízením, můžeme však málo schopné strážce vyměnit za schopné. Nakonec právě to je obvyklý a naprosto přirozený postup..S ním bychom však již neměli otálet, pokud šetření bude pokračovat dosavadním hlemýždím tempem a výsledky budou hubenější než sedm hubených let dohromady. Soudy však ještě můžou zabodovat, budou-li mít ovšem co projednávat. Nechme se překvapit a věřme, že spravedlnosti bude nakonec přece učiněno zadost.
