Nikolaj Starikov
3. 1. 2015 Vzgljad (překlad Zvědavec)
Pochopit události na Ukrajině je možné, ale vyhodnotit a předpovídat vývoj událostí je poněkud složitější. Ale v každém případě je nutné stále dodržovat jedno pravidlo: nechat stranou emoce. Krev, smrt a destrukce, to jsou silné emocionální rány, avšak budeme-li uvažovat přes emoce, nemůžeme se dobrat ani správného vyhodnocení, ani správné předpovědi.
Proto jakkoliv je to těžké, necháme je stranou. Pro hodnocení geopolitické hry (a právě tu máme před sebou) potřebujeme pouze hlavu. Myslet srdcem (a hlasovat srdcem – jako za Jelcina v r. 1996) navrhují pouze vědomí manipulátoři…
USA a celý Západ stojí před jednou z největších krizí ve své historii. Síla problému a jeho hloubka se prohlubují tím, že … Západ vyhrál. Pohltil prakticky celou Evropu, podmanil si, do různé míry, celý svět, až na pár vzácných výjimek.
A v tom právě problém spočívá – veškerý život Západu stojí na drancování a okrádání. Nyní je těch, které lze okrást, stále méně, a těch, se kterými je třeba se dělit o „nakradené“, tedy životní úroveň postavenou na ničím neomezené emisi dolaru, je stále více. Zde je původ kolosálních státních dluhů. U USA to činí 18 bilionů dolarů, ale dluhy podobného poměru k HDP mají všechny tak zvané vyspělé země.
Jaké východisko z této situace USA a jejich nejbližší spojenci hledají je dnes již zjevné všem. Tímto východiskem je válka. Avšak tento chaos a tato válka musí být „řízenou destrukcí“.
A v jeho rámci musí USA zlikvidovat dvě hrozby pro svoji moc – Čínu a Rusko. Ideální variantou je poštvat je proti sobě. K tomu je potřeba vyměnit moc v jedné z těchto zemí. Je evidentní, že Američanům se zdá, že v Rusku je to jednodušší úkol.
Vyvstává otázka, jak toho dosáhnout. Technologie oranžád v roce 2011 nefungovaly, Putin navzdory sabotážím post prezidenta opakovaně obhájil.
A toto Západ dělá v situaci, kdy prohraje na jakémkoliv území – a pro pochopení událostí na Ukrajině je to to nejdůležitější.
Když mluvíme o prohře Západu, máme na mysli selhání jeho plánů a ztrátu kontroly nad nějakým územím, celkové či částečné.
Jak postupují západní stratégové v takové situaci?
V r. 1949 Británie „odchází“ z Indie. Při odchodu vytvořili Angličané anti-Indii – nový stát Pákistán. A napětí a vojenské konflikty mezi oběma státy nenechaly na sebe dlouho čekat. Zkrátka podobných možností mají anglosasové většinou spoustu.
Psal se tentýž r. 1949. V důsledku občanské války v Číně zvítězil pro-sovětský Mao C’Tung – USA ztrácí kontrolu nad Čínou. Co udělaly? Vytvořili anti-Čínu – Taiwan. Evakuovali tam armádu Čankajška a zaštítili ji svoji flotilou. Důsledek – napětí, neustálá možnost války mezi Čínou a anti-Čínou. Náměstí Tien-an-men, rok 1989, Peking – kdo odliší „k zoufalství dovedené“ pevninské Číňany od agentů taiwanských zvláštních služeb?
Upozorňuji na to, že diplomatické uznání je v geopolitické hře sledováním aktuálních zájmů své země, a nic víc. Zpočátku USA uznávají jako Čínu pouze Taiwan. Pro ty, kteří to neví, do r. 1973 zasedal v OSN za Čínu zástupce právě Taiwanu. Ale pak Washington změnil postoj, uznal Peking a přestal uznávat Taipei. Přičemž všemožně podporoval Taiwan a bránil sjednocení dvou „Čín“.
Nebudeme se pouštět daleko do historie. Ale pravidlo trvalé anglosaské strategie Západu hlásá: když jsi ztratil kontrolu nad územím, vytvoř anti-území.
V r. 2011 ztrácí Západ kontrolu nad Ruskem – zatím ne zcela, ale jeho plány nepustit Putina do řádného prezidentského funkčního období byly zmařeny. Začíná demontáž páté kolony, Rusko rozhodně brání své zájmy ve světě.
Co dělá Západ? Vytváří antitezi. Tedy anti-Rusko.
A anglosasové to začínají realizovat – půda je připravena na Ukrajině. Propaganda běží od r. 1991, a dokonce ještě předtím, bojovníci jsou cvičeni, peníze vyčleněny, elita koupena a přiživována.
Podle plánů USA musí být Janukovič odstraněn během voleb v r. 2015. A to tak, aby to vedlo k anti-ruské hysterii a mohlo se začít s vytvářením anti-Ruska z Ukrajiny. Okolnosti si vynutily dřívější začátek, ale za dodržení hlavního pravidla – je nežádoucí poklidný odchod Janukoviče, žádoucí je krvavé svržení, aby bylo možné obvinit Rusko.
To, co se dnes děje na Ukrajině, není nic jiného, než vytváření anti-Ruska. Propaganda, nenávist, odhodlání nacionalistů a části poblouzněných obyčejných občanů ničit a vraždit.
K čemu to USA směřují? K válce mezi Ukrajinou a Ruskem. Z „iniciativy“ Ukrajiny. Kdy? Až napumpují ukrajinskou armádu, vyzbrojí ji, uspořádají a připraví. K tomu je potřeba pět let. Pak se USA postarají, aby se dvě části jednoho národa střetly, a poštvou Ukrajinu na Rusko. Záminka – Krym.
Přičemž i kdyby se Krym nepřipojil k Rusku, jako záminka by zůstal stejně. Přítomnost ruské armády na Krymu a tamní pro-ruské obyvatelstvo by poskytly spoustu možností ke zorganizování konfliktů a provokací. Proto je nezávisle na akcích Putina a obyvatel Krymu plán Západu neustále stejný.
Co může zastavit vývoj tohoto strašného scénáře skluzu k velké válce mezi bratry?
Podpora těch, kteří s takovým vývojem událostí na samotné Ukrajině nesouhlasí.
Západ vytvoří anti-Rusko, Rusko musí pomoct a podpořit anti-anti-Rusko.
Když na jihovýchodě Ukrajiny lidé povstali, protože nesouhlasili s kyjevskými pučisty, málokdo z nich jasně tušil, jak strašnému scénáři „zkřížili cestu“. Existence anti-anti-Ruska ve formě části federalizované Ukrajiny, nepřející si ani vyzbrojovat se pro Západ, ani za něj tahat kaštany z ohně, zamezila plánům Západu rozpoutat ukrajinsko-ruskou válku. Vzpomínáte na konec jara 2014?
Moskva naléhavě vyzývala k zachování územní celistvosti Ukrajiny, k federalizaci, k rozhovorům. Moskva potřebuje celistvou Ukrajinu, kde pro-ruská část obyvatel společnosti „sváže“ ruce bojovníkům a koupeným politikům a neumožní zatáhnout celý národ Ukrajiny do války.
Západ nepotřebuje ani mír, ani vzkvétající Ukrajinu. Potřebuje militarizovaný stát s agresivní ideologií a nenávistí vůči Rusku.
Kyjev začíná agresivní akce proti Donbasu. Začíná propaganda o „teroristech“ a ruských vojácích. Tvrdé bojové akce proti poklidným obyvatelům poskytují Západu dvě možnosti:
Zvítězit vojensky a pak začít s plánovanou likvidací ukrajinské ekonomiky, jako začátek její přípravy na válku s Ruskem. Sytí bojovat nechtějí. A za problémy a bídu může Rusko a služba v armádě poskytuje málo, přesto však jídlo;
Zatáhnout Rusko do války a donutit ho k vyslání vojsk na Ukrajinu. Porážka ukrajinských ozbrojených sil nehraje pro Západ žádnou roli. Nepotřebuje vítězství, ale válku.
A čím více občanů Ukrajiny v bratrovražedné válce zahyne, tím pro Západ lépe – nepoddajný slovanský národ vyhlazuje sám sebe. A v důsledku války s Ukrajinou se Západ postará o zopakování roku 1917 a „svrhne krvavý kremelský režim“. Aby mohl změnit kurz již na válku s Čínou.
A najednou se objevil problém. Ani vojenského úspěchu, ani vyslání ruských vojsk a účasti Ruska v občanském konfliktu se nedosáhlo.
Co dál?
Existence DLR a LLR coby anti-anti-Ruska je zárukou nemožnosti, aby Západ mohl začít válku Ukrajiny s Ruskem.
Koule na noze neumožňuje USA nasměrovat Kyjev do skutečně velké války s desítkami, stovkami tisíc obětí.
Právě proto Moskva všemožně pomáhá Donbasu, právě proto Sergej Lavrov mluví o tom, že jsme pro územní celistvost Ukrajiny.
Právě proto Rusko neuzná DLR a LLR jako samostatné státy. Uznat je, nechat je odtrhnout – to znamená zahájit odpočet k válce s Ukrajinou. Plán Západu se v takové variantě začíná plnit: existuje Rusko, existuje anti-Rusko, a existuje Novorusko. Anti-anti-Rusko již není. V případě zahrnutí Donbasu do Ruska ve Washingtonu povstanou a budou aplaudovat ve stoje. Tak – válka je prakticky nevyhnutelná. Obraz nepřítele byl z Ruska vytvořen samotným Ruskem.
V dnešní situaci zůstává taktika Ruska v situaci na Ukrajině tou jedinou správnou. USA musí platit 40 milionů lidí, Rusko musí pomáhat 3 milionům na Donbasu a 1,5 milionům uprchlíků. Moskva stále trvá na rozhovorech, neumožňuje agresivnímu Západu „sundat kouli“ z nohy a neumožňuje vojenskou porážku DNR a LNR.
Jak dlouho bude Západ ochoten platit za rozpadající se ekonomiku Ukrajiny bez záruky, že začne její válka s Ruskem? Tito lidé nedělají nic jen tak, peníze zbytečně nevyhazují. Dokonce ani bojovníkům v Čečensku v 90. letech nedávali dolary, ale dávali jim štočky na tisk dolarů.
Samofinancování je princip anglosaské politiky, či v nejhorším případě návratnost prostředků v brzké době. Zářným příkladem byli bolševici s ruským zlatem vyvedeným přes švédské banky a následující koncese, dnešní libyjští „bojovníci za svobodu“ a neznámo kam zmizelé libyjské příjmy z ropy.
Právě čas je to, o co se dnes jedná. Západ sází na zorganizování majdanu v Rusku, když na Ukrajině byla cesta k válce zablokována statečností bojovníků domobrany DLR a LLR. Rusko sází na ztrátu zájmu Západu o Ukrajinu, kvůli velkým nákladům bez jakýchkoliv hmatatelných výhod.
Přání získat od Washingtonu „aspoň něco“ vede k tlaku na Evropu, s paradoxním přáním Evropanů neumožnit výstavbu South Stream.
Paradox? Žádný paradox, Washington chce z nestability na Ukrajině získat aspoň možnost plynového vydírání Moskvy. A Evropy.
Právě v tom spočívá podstata dnešních a minulých událostí na Ukrajině.
A ještě jedna věc v této souvislosti.
Dnes na Ukrajině málokdo chápe, jakou kolosální roli v dnešní světové politice hraje statečnost obyvatel Donbasu. Ti dnes zachraňují celý ruský svět. A paradoxně zachraňují i životy tisíců občanů Ukrajiny.
Stejné děti, které dnes „skáčou“ v ukrajinských školách, jejichž rodiče vybírají peníze na ATO, podporují kyjevskou juntu, se budou muset, v případě porážky Donbasu, velmi brzy podle plánů USA odebrat do zákopů.
Právě to by si měli uvědomovat všichni, nezávisle na naši dnešní státní příslušnost.
Nikolaj Starikov – spolupředseda všeruské politické strany Strana Velká vlast (SVV), spisovatel a publicista.
