Jan Schneider (rozhovor)
16. 1. 2015 Parlamentní listy
Po teroristických masakrech v Paříži se strhla lavina nejrůznějších a místy velmi ostrých prohlášení politiků, komentátorů, analytiků či aktivistů. Dá se podle vás říci, co bylo příčinou toho vyvraždění redakce týdeníku Charlie Hebdo? Vynecháme-li samozřejmě zřejmý důvod útočníků, kterým byla satira islámu…
Nedomnívám se, že by skutečným důvodem byla satira islámu. Arabská kultura zná satiru po staletí, ve vytříbené nasreddinovské tradici. Půldruhá miliarda muslimů tímto francouzským plátkem tedy uražena nebyla už jenom z toho důvodu, že naprostá většina muslimů o něm ani neví, nezajímá ji.
Druhým aspektem je, že kdyby někdo skutečně urazil šestinu světové populace tak, že by to v ní vyvolalo vražednou pomstychtivost, asi by svět vypadal jinak, pokud by vůbec ještě vypadal. Že nešlo o smrtelnou urážku, skvěle ilustroval papež František. Předvedl, jak se zachovat přiměřeně a důstojně a přitom uhájil čest. Zajímavý chlápek!
Příčinou toho vraždění je podle mého odhadu snaha zvýšit napětí mezi předem stanovenými liniemi. Čin to byl úmyslný, proto je zásadně důležité zkoumat, kdo všechno z toho nyní těží.
Například je velmi pozoruhodné, že islám vykládá jako válečnou ideologii nikoliv ta půldruhá miliarda muslimů, ale pouze pár tisíc pošuků – část z nich jsou islamisti, zbytek ale jejich údajní odpůrci, islamofobové!
Kromě vyvraždění deseti novinářů došlo další den také k přepadení židovského obchodu, což si vyžádalo čtyři oběti na životech. V evropském tisku se objevují reakce Židů či židovských organizací, že si už moc nedovedou představit budoucnost v Evropě. Není to přehnané?
Je to hrozné, ale reakce je opět trochu nevyvážená. Na vině je zkreslená optika. Podle přehledu ČTK bylo totiž za posledních 10 let spácháno 23 teroristických útoků, při nichž zahynulo více než 5 osob – avšak většina nás nechala v klidu, protože se odehrála na Východě, na území bývalého SSSR. Jaký je rozdíl mezi zabitým civilistou na Západě a jinde na světě, v Rusku, Iráku, Afghánistánu, v Africe – kdekoliv? Proč nás neděsí jatka tam páchaná? Nechci snižovat nebezpečí niterně do mnohých nešťastníků zažraného antijudaismu, ale co ti ostatní?
Dalo se podle vás těm útokům zabránit? Některé zprávy hovořily o tom, že francouzské tajné služby měly pachatele dlouhou dobu v hledáčku, přesto nebyly schopné včas zakročit.
Obecně je těžko takovým malým skupinkám zabránit v jejich zločinech. Navíc jde podle mého mínění o terorismus nikoliv obranný, ale ani útočný, protože chyběly jakékoliv požadavky. Myslím si, že jde o zoufalé činy z vnitřní prázdnoty, výkřiky nihilismu, které si za záminku berou jakousi pomstu za obrázky – to ale nemá logiku, je to spíše klišé. Pokud ovšem nejde o psychicky narušené osoby, jako je tomu u mnohých těch amerických střelců, zabíjejících své spoluobčany a spolužáky.
Nicméně objevilo se vážné obvinění, že alžírské zpravodajské zdroje varovaly Francouze před útokem na redakci Charlie Hebdo den předem! Bude nutné sledovat vyšetřování tímto směrem.
Nicméně z obecného hlediska, že služby měly někoho v databázi, nelze vyvodit důvod k perzekuci. To by se totiž brzo mohlo zvrtnout v hrůzný sen. Spíše bude třeba prověřit, zda různé součásti francouzského zpravodajského a bezpečnostního systému nedisponovaly roztříštěnými poznatky, které – kdyby se složily dohromady – mohly způsobit vyvěšení “red flags“. Problém k řešení se tedy nazývá sdílení informací.
Jako po každém takovém teroristickém útoku, i nyní se začínají rojit různé konspirační teorie založené na údajných trhlinách oficiální verze. Umíte si představit, že by za útoky byl skutečně někdo jiný? Tedy samozřejmě z pohledu pachatelů, ale organizátorů těch útoků.
Jedno je důležité obecně předeslat – začne-li někdo různé hypotézy označovat za “konspirační teorie“, usvědčuje se sám, že je argumentačně v bezvýchodné situaci. Po zveřejnění padesát let starého plánu operace Northwoods jsou hranice myslitelného prokazatelně odsunuty daleko za limity absurdna.
To je dobré mít na mysli, když se vrátíme k tomu hroznému mordu v Paříži. Je děsivé, kolika stranám, frakcím, názorovým proudům vlastně tak či onak vyhovuje! Budete-li hledat organizátory, inspirátory, mlčenlivé napomahače tohoto teroristického útoku, nemůžete z nich a priori vyloučit vlastně nikoho.
Jedni chtějí někoho zastrašit. Jiní si tím atakem zchladili žáhu. Jiní si zase chtějí zchladit žáhu skrze různě zaměřená opatření, zdůvodněná tím masakrem. Další jen se špatně skrývaným zadostiučiněním opakují, že došlo na jejich slova. Jiní se zase těší, co všechno bude možno v legislativě přitáhnout či dokonce zaříznout – a na druhou stranu povolit a ulehčit. Někteří už přemýšlejí, které latifundie koupit, aby na nich mohli vybudovat privátní věznice, až bude přijata obdoba amerického Patriot Actu. Pak se ve vězení octne leckdo, ani nebude vědět jak a proč, a na libovolně dlouho.
Prezident Miloš Zeman řekl, že je sice pěkné, když se v Paříži konal milionový pochod, ale je to jen stírání slz a měli bychom konat dál. Jak bychom měli konat? Dá se hrozba islámského terorismu v Evropě do budoucna nějak účinně potlačit?
Hrozba islamistického (nikoliv islámského, protože s islámem to nemá co dělat) terorismu by se dala potlačit. Stačilo by nedělat to, co Západ dělá. Vymýšlí si záminky, aby mohl vtrhnout do zemí Orientu, v nichž rozbije (často sekulární!) státy, aniž by se dokázal postarat o nastolení nějakého alespoň trochu fungujícího režimu (Západ ve své aroganci je nepoučitelný). Přitom působí masakry tisíců civilních obyvatel, proti čemuž se pak aktivizují různé ozbrojené skupiny, do nichž vstupují dobrovolníci z Evropy. To všechno dohromady vyvolá masivní migrační vlnu, spíše tsunami, s níž se musí ovšem vyrovnat Evropa, protože Spojené státy jsou obrazně i doslova “za vodou“. A s těmi migranty se do Evropy vrátí oni dobrovolníci, nyní již zkušení hrdlořezové, kteří se zbavili všech zábran.
Na tuto situaci musí reagovat i Rusko, což dohromady zaměstnává evropské i ruské kapacity politické, vojenské, zpravodajské, bezpečnostní – a ovlivněna je tím i ekonomika. Kdyby šéf Stratforu George Friedman explicitně nenapsal, že strategií Spojených států je destabilizace určitých oblastí, mohlo by se mluvit o náhodném zřetězení fatálních chyb. Tento jev je však strategií úmyslnou a na evropských a ruských politicích je, jak dlouho si ještě nechají “dělat na hlavu“.
Do jaké míry podle vás najdou evropští lídři, potažmo celý západní svět, sílu a odhodlání k tomu, aby zničili mezinárodní terorismus jako takový, nejen jeho hrozbu v Evropě? Prezident Zeman vyzval k vytvoření celosvětové koalice, která by se tomu postavila všemi prostředky. Je to reálné, nebo jde momentálně jen o drobnou vlnu, která časem po odeznění zpráv o pařížských útocích zase utichne a nebude se dělat nic?
Proč ničit jen “mezinárodní“ terorismus? Zničme veškerý terorismus i s jeho podhoubím. Stačí odpálit všechny ty jaderné arzenály, co jsou, a bude po terorismu. I po ptákách. Zničit terorismus by totiž šlo pouze nejvyšším teroristickým aktem.
Miroslav Polreich vzpomněl výrok Petera Ustinova, člověka moudrého a civilizovaného (moc pěkná je jeho povídka “Dezinformátor“!). Ten výrok zní: “Válka je teror bohatých a teror je válka chudých.” Nerad to říkám, ale něco na tom je.
Mohu proto uvažovat pouze o snížení teroristické hrozby. Obecně lze ke snížení rizika přistupovat dvojím způsobem. Buď omezím kouření ve skladu benzínu, nebo nakoupím do toho skladu víc hasičských přístrojů.
Současní politici k radosti vojenskoprůmyslového komplexu volí druhou variantu a vyhlašují terorismu válku. Ta první varianta by totiž vyžadovala analýzu stavu, což by nejprve stálo velké přemýšlení, které by ke všemu nakonec ještě leccos nepěkného povědělo.
Z praktického pohledu je tedy nutné nejprve přečkat exhibice „bojechtivých“ politiků. Pokud možno na ně nereagovat, to se učí pro podobné případy již střední zdravotnický personál: Neoponovat jim ani je nepodporovat, a doufat, že to brzy přejde. Hlavně dohlížet, aby do ničeho nezasahovali, protože důsledky jejich odhodlání jít s kyjem na komára by mohly být katastrofální.
Šílená je představa Miloše Zemana “celosvětové koalice“. Děsivé byly už ty manifestace “charloidů“, s jednotně vetknutými odznaky, mávátky, hesly. Ozve se disentní hlas Halíkův – a hrr na něj! Ve jménu jednoty! Vůbec se nesnažili porozumět jeho strukturovanému stanovisku! Jim stačilo, že nebyl s nimi. Kdo není s námi, je proti nám – říkali komunisti a G. W. Bush.
Teroristé možná nyní řvou smíchy, když vidí to zbabělé stádečko (které “statečně“ bojuje proti terorismu tím, že si koupí nějaký pofidérní satirický plátek), jak se tulí do houfu a navzájem si dodává odvahy. Pak nějaký politik zavelí a už pochodují, a sami se starají, aby ze stáda nikdo nevyčuhoval. To prý ve jménu evropských tradic!
Bašár Asad v rozhovoru s Terezou Spencerovou pro Literární noviny řekl, že boj proti terorismu je třeba vést i na poli kultury a ekonomiky. Vyjádřil v podstatě elementární zásadu, kterou Západ ne a ne pochopit, že podpora terorismu je hra s ohněm…
S tím samozřejmě souhlasím. Proto je na médiích, aby udržovala paměť – aby neupadlo v zapomnění, kdo koho kdy podporoval a co z toho nakonec bylo. Vztah Západu k Sýrii je několik let naprosto zmatečný, horší však je, že to stojí strašně moc lidských životů a utrpení. A přitom se o těchto eskalujících důsledcích ví již dlouhou dobu!
Proto je potřeba jednak tvrdě potlačovat jakékoliv válečnické choutky, zaštiťované bojem proti terorismu. Ostrá bezpečnostní opatření musí být pouze bodová, v podstatě policejní, na základě důkladné zpravodajské přípravy. Základním parametrem je kromě efektivity i eliminace civilních ztrát.
Doplňujícím úsilím, na něž kladu převeliký důraz, je analytická činnost na akademické půdě – k vyrovnání všech těch profesionálních deformací ve zpravodajské a bezpečnostní branži. A k eliminaci vlivu vojenskoprůmyslového komplexu, jehož fatální vliv identifikoval před více jak padesáti lety již Dwight Eisenhower, což je nutno neustále opakovat již ze sebezáchovných důvodů.
A další, extrémně důležitou, věcí je migrace. Tvrdím, že migrační tsunami nelze odolat. Proto je třeba dělat všechno pro to, aby se utlumila potenciální migrace zlepšením životních podmínek ve zdrojových zemích. I kdyby to znamenalo snížení jisté životní úrovně v cílových zemích (tedy v Evropě). Protože nezastavíme-li ono migrační tsunami, bude to znamenat destabilizaci Evropy a snížení životní úrovně bude nekontrolovatelné a nepoměrně větší.
