Martin Hekrdla
30. 12. 2014 A2larm
Eurokomisařka Věra Jourová prohlásila, že v právě vyjednávané smlouvě TTIP je „rizik méně než šancí“. Co se skrývá za touto zdvořilostní frází?
Česká eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová toho v televizním Hyde Parku v pátek 19. prosince řekla k tématu TTIP (Transatlantickému partnerství pro obchod a investice, někdy též zvaném TAFTA, tedy Transatlantická zóna volného obchodu) mnohem víc a mnohem podstatnějšího, než co by našinec očekával od členky Babišova ANO a exministryně Sobotkova kabinetu. Tedy toho kabinetu, který se letos v únoru k TTIP takřka zapáleně přihlásil. Sdělení Jourové, že TTIP představuje „velkou šanci pro ekonomiku Evropy“ je třeba chápat jako standardní výron „ústrojové“ kázně političky a komisařky. Je to také jen takříkajíc zdvořilostní fráze.
Evropa si loupat perníček nenechá
Není prostě vhodné smrkat do dlaně. Snad ani nad smlouvou, kterou Susan Georgeová, čestná předsedkyně hnutí ATTAC (jež usiluje o zdanění „rychlých financí“) a autorka řady knih proti nadnárodním korporacím, označila za výraz „nevolené a nelegitimní moci transnacionálů, která chce skoncovat s demokracií“. Nesluší se na plné pecky z bruselských výšin kritizovat dohodu, proti níž 320 organizací po Evropě jménem ohrožené demokracie sehnalo již přes milion protestních podpisů. Ale sluší se vždy a za všech okolností zachovat si – alespoň trochu – obyčejnou lidskou čest. Touto volbou budeme nakonec muset projít všichni. A nejenom kvůli TTIP…
Dichotomie Amerika (země svobody) a Evropa (dohlížitelský superstát) prostě neplatí. Je to jinak: naopak.
Jourová si verbálně uchovala čest hned několikrát. „Nepřipustíme vyloučení soudů,“ i když má americká strana „nedůvěru v evropskou justici“ (sic!), pravila naše eurokomisařka na adresu samotné páteře zóny volného obchodu: snahy korporací (pozor, nejen amerických) o absolutní přesun obchodních sporů z rukou nezávislých soudů na stoly ještě nezávislejších – totiž nevolených a nelegitimních, řekla by Susan Georgeová – arbitrů. Musíme být „sebevědomý partner“, který má „stejné šance“, a ne „slabší strana“ ve vyjednávání, deklamovala Jourová. Evropa má „vysoké standardy“ v oblasti „ochrany spotřebitelů“ (například v oblasti geneticky modifikovaných potravin) a – mám-li jourovskou řeč shrnout vlastními slovy – loupat perníček si nenechá.
Pomalu, ale jistě z tohoto pokusu mravně obstát (tak nějak lidsky se ctí v tom našem nelidském světě) lezla však na nás z obrazovky fakta a dělala „bububu“. Už jenom přiznaný fakt, jemuž ve studiu nebyl s to oponovat ani moderátor Buhumil Klepetko, že totiž žádnou kvalitu nezaručuje volnotržní nespoutanost po americku, ona proslulá nabídka a poptávka bez byrokratických („socialistických“, zkrátka evropských) překážek, je přece skutečnost zcela zdrcující. Co potom zbývá z volnotržní ideologie „nejlepšího za všech možných světů“?
Superstát a země svobody
Co zbývá z hlubinného obsahu Sochy svobody, jestliže jsme se v Hyde Parku České televize najednou dozvěděli, proč v rámci euroamerického byznysu hrozí rozval ochrany dat potenciálních evropských zákazníků, evropských občanů? Jourová řekla, že v jednáních Evropy s USA vystupuje do popředí – na americké straně – „otázka národní bezpečnosti“ . A že Amerika má jediný – a velmi slabý – zákon na „ochranu soukromí“, který je navíc starý již čtyřicet let (a ještě byl, dodejme, v rámci „boje proti terorismu“ výrazně oslaben). Naproti tomu Evropa na ochraně soukromé sféry, de facto synonyma individuální svobody, přímo bazíruje. Dichotomie Amerika (země svobody) a Evropa (dohlížitelský superstát) prostě neplatí. Je to jinak: naopak.
Nevím, zda Věra Jourová obstojí se ctí, až nepostačí hamletovsky vznešená „slova, slova, slova“, dojde na lámání chleba a podle skutků poznáme ji. Vím ale určitě, že někdy je dobré zapnout televizi. A dozvědět se tam čirou náhodou, že svoboda sídlí stále ještě především v místech, jimiž okázalí strážci svobody (a „národní bezpečnosti“) tak často pohrdají.
