Lubomír Man
8. 12. 2014
Ano, jsem přesvědčen o tom, že to musí být jeden muž. Ten, který určil zpravodajství ČT její zcela jednolitý směr a který položil koleje, po kterých celá ta čtyřsethlavá organizace jede stále jen jedním určitým směrem a neuhne se od něj ani o decimetr.
Protože kdyby to nebyl ten jeden jediný, kdyby to byl kolektiv, rada nebo jakékoli sdružení více hlav, pak by ta jízda celého toho kolosu nemohla být tak úděsně jednostranná, tak neuvěřitelně zbavená osobitého pohledu jednotlivých jejích představitelů, redaktorů, moderátorů, politologů a často dokonce i pozvaných hostů. Vždyť oni všichni skutečně mluví jedním hlasem, všichni si myslí doslova do písmene totéž, co ten druhý, třetí, čtvrtý a pátý! Cožpak kdyby tady nebyl ten jeden člověk, ten první a rozhodující, který všem těm mozkům nařizuje, jak je třeba myslet a mluvit, byla by takováto hrůzná uniformita myslitelná? Cožpak by jinak bylo možné, aby všichni v ČT jako jeden muž a jedna žena svorně tvrdili, že zlo se nachází jen na Východě a jen na Západě svítí jiskrička spásy? Cožpak je jinak představitelné, aby uprostřed bezbožného českého živlu jen oddíl zaměstnanců ČT, jako kdyby k nám připutoval odkudsi odjinud, hlásal, že církev musí být bohatá a proto jsou církevní restituce v pořádku? Cožpak by se daly jinak pochopit pořady ČT, ze kterých by si musel návštěvník z jiné planety zcela nutně udělat představu, že válku nerozpoutali Němci, ale Češi, a že jenom tihle krabatí a nelítostní čeští pohůnkové se dopouštěli válečných zločinů, nejhrůznějších pak na nevinném sudetském lidu?
Ne, to všechno, ta příšerná jednostrannost pohledů a názorů se nedá vysvětlit jinak, než že pochází z jediné hlavy jediného člověka.
KDO JÍM JE?
