Hlavní sankce proti Rusku: nízké ceny ropy. Saudská Arábie ve službách USA stejně jako při rozpadu Sovětského svazu.

Za posledních pět měsíců spadla cena ropy ze 100 dolarů za barel na nějakých 80 dolarů, v listopadu se dostala dokonce pod 80 dolarů, kdy cena Brentu klesla na 77,80 dolaru, což byla její nejnižší úroveň od září 2010. Americká ropa WTI se propadla až na 74,25 USD:

Pokles cen ropy je zdůvodňován jejím přebytkem na trhu, rozvojem americké a kanadské břidlicové těžby a  stagnujícími ekonomikami. Rozpočty všech zemí jsou navázány na ceny ropy, a to ať už jde o země ropu vyvážející či ropu dovážející. Pokud jde o země importní, tak Saudská Arábie, největší světový vývozce, potřebuje k udržení vyrovnaného rozpočtu cenu 84 dolarů za barel. Írán, ekonomicky srážen na kolena nejrůznějšími sankcemi, má rozpočet postavený na ceně 150 dolarů za barel,  Rusko potřebuje cenu kolem 100 dolarů za barel. Logicky tyto země nízkou cenu ropy na svých ekonomikách pociťují.  Snad ještě více jí  pociťují i kanadské a americké společnosti, které ropu získávají frakováním  a kde  problémem je, že tato těžba je velmi drahá (nemluvě teď o frakování, to by bylo na jiný článek) a nízká cena ropy je pro ně nerentabilní. Celé břidlicové odvětví navíc tvoří malé společnosti, které se musely zadlužit a pokud se ceny ropy budou držet nízko po delší dobu, řada těchto společností zbankrotuje. Z hlediska zisku je podle odhadů JP Morgan cena ropy nižší než 80 dolarů za barel kritická pro 80 % všech těžebních pánví v USA. Nejsilněji je zatím postižena Kanada, jejíž projekty údajně vyžadují cenu vyšší než 90 dolarů za barel.

V celé této situaci stojí za pozornost Saudská Arábie, největší světový vývozce ropy, schopen kdykoliv operativně pokrýt jakýkoliv denní výpadek její těžby – shrnuto, největší hybatel s její cenou. A i v této situaci Saudská Arábie ohlásila další navyšování těžby. Což není nic jiného, než že bude ovlivňovat další snižování její ceny. Země, která sama potřebuje k udržení vyrovnaného rozpočtu cenu 84 dolarů za barel, tím potvrdila, že je ochotna jít i na cenu pod 80 dolarů. Zároveň poskytla asijským odběratelům slevu, která dál pokles cen ropy posiluje.

Na tomto postoji Saudská Arábie trvá i  poté, co se proti klesající ceně ropy ohradily země OPECu, neboť rovněž na nízkou cenu ropy doplácejí. Na tomto postoji trvá i přesto, že nízká cena ropy není výhodná ani pro ní – no, co jí k tomu asi vede?

Když to shrneme dále, tak nízké ceny ropy by mohly spustit další kolo ekonomické krize (jak píše Patria. cz „Bylo stvořeno další monstrum? Klesající ceny ropy zvyšují hrozbu další dluhové krize“ [1]), ale ukazuje se, že jak hrozba další ekonomické krize, tak skutečnost, že jak kanadské, tak i domácí americké firmy budou hozeny přes palubu, nehrají žádnou roli. Protože co je důležité je, že na tuto politiku doplácí Irán, s ním Venezuela (členové OPECu), potažmo Sýrie, no a  především – Rusko! To je much zabíjených jednou ranou! Ale i slepý musí vidět, že jde především o ekonomický tah proti Rusku, jehož rozpočet z celé poloviny stojí na příjmech z prodeje plynu a ropy.

U těchto zpráv se mi vybavil jeden rozhovor o tom, co vedlo k rozpadu Sovětského svazu. Na dotaz „Čím začali?“ odpověděla Veronika Krašeninniková, vedoucí Centra žurnalistiky a výzkumu mezinárodní informatiky.„Rusko dneska“ takto: „Rozpočtem Sovětského svazu. Pořadí bylo následující: plyn, ropa, zlato a zbraně. První dvě položky (zdůrazňuji, že první dvě položky jsou ropa a plyn) tvořily 66 % devizových příjmů. V prvé řadě bylo u SSSR rozhodnuto tyto položky vyloučit. Jak to tedy udělali? Zastavili stavbu druhé větve plynovodu ze Sibiře do západní Evropy. A po dohodě se Sáudskou Arábií snížili cenu ropy šestkrát na 9 -10 dolarů za barel“ [2]  

A nám dnes cena ropy opět klesá a klesá a  je to opět stejná Saudská Arábie, která v tom hraje roli spojence USA a  která dokonce je ochotna jít i pod hranici vlastní únosné úrovně (ono to nepřekvapuje – kolaborantské vlády všech zemí nikdy neberou ohled na zájmy vlastního lidu).

Rusko tento tah prohlédlo a reagovalo na něj zvýšením vývozních cel na ropu a plyn do některých zemí, jak informuje m.j. Bloomberg [3] A za tento krok ho aktuálně EU kritizuje a chce ho hnát k soudu: „Ruský systém cel na vývoz ropy porušuje podle Evropské unie pravidla Světové obchodní organizace (WTO), protože diskriminuje evropské kupce a  zvýhodňuje Čínu. EU to sdělila Rusku na schůzce výboru WTO a upozornila Moskvu, že by v této věci mohla podat oficiální stížnost. Agenturu Reuters o tom informovali diplomaté obeznámení s obsahem jednání [4]

K ustání situace Rusku pomáhá i  devalvace rublu: „Ruskému rozpočtu je pokles cen ropy téměř ukradený, pomáhá mu oslabování rublu. Negativní dopady mírní významnou měrou oslabující rubl, který letos oslabil oproti dolaru o plných 19%. Rusko vyváží ropu v dolarech a při oslabování rublu jich fakticky zpět dostává o to více. Z pohledu příjmů „rublového“ rozpočtu je tedy výsledek čistě matematicky téměř na nule“ [5]  

Pro Rusko je to tak či tak situace nepříjemná a nelze se divit zprávám, že Rusko zvažovalo omezení vlastní těžby ropy, aby posílilo její cenu na světovém trhu. Selským rozumem si říkám, že Rusko by si tím udělalo medvědí službu, protože by tím uvolnilo trhy pro drahou americkou ropu a USA by se radovaly nadvakrát: Rusko by snížilo své zisky z importu (cílená rána do jeho rozpočtu, o  kterou jde) a zároveň by se okamžitě mohly zvýšit ceny ropy z USA pro Čínu i Evropu, tedy pro země, které by musely hledat náhradu za výpadek ropy z Ruska.

Hrozbu vyšachování klasické ropy z trhů ve prospěch břidlicové a drahé americké a kanadské si ale uvědomuje nejen Rusko, ale také Venezuela (a dokonce snad i Saudská Arábie?), která je kvůli nízkým cenám ropy v obrovské inflaci [pádivá inflace]. Rusko jednalo s Venezuelou o společné akci proti klesajícím cenám ropy. Jaká akce to bude, to se uvidí, ale Rusko včera oznámilo, že těžbu ropy nesníží, jak říká tato zpráva: „Rusko rázně: Těžbu ropy nesnížíme “ [7].

27. listopadu se uskuteční zasedání zemí OPECu a svět na toto zasedání čeká. Rusko jednalo nejen s Venezuelou [8] , ale i se Saudskou Arábií: „Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Rusko a Saúdská Arábie vyjádřily ochotu ke spolupráci v otázkách týkajících se energetiky a ropných trhů“ [9]. Otázka je, nakolik se Saudské Arábii dá věřit!

Za pozornost v celém dění ovšem stojí i  taková „maličkost“, jako Islámský stát. Ten získává zdroje z prodeje ropy, kterou ukořistí v Iráku. A zde se nabízí další otázka: kdo kupuje od Islámského státu tuto ropu a za kolik asi?

Mnozí se mohou radovat, že cena ropy klesá a že bude krásně, protože levněji. Ale je tady ještě pohled ekonomů, kteří v souvislosti s poklesem cen ropy varují před deflací a  s tím před další krizí. Snížení cen ropy podpoří deflační tendence, se kterými zápasí především EU. Ale i americký FED bude mít v takovéto situaci omezeno manévrování pro (očekávané) zvýšení úrokových sazeb a  ukončení politiky kvantitativního uvolňování. Právě vyšší ceny ropy byly určitým nástrojem proti deflaci, která představuje noční můru centrálních bank.  A ta deflace už se děje: „V Asii se tvoří deflační bouře, která může destabilizovat i Evropu“  [10] .

Sledujme dál, co se bude dít. Rusko se čerstvě vyjádřilo, že těžbu ropy snižovat (ustupovat z trhů a k tomu zvyšovat její cenu m.j. i pro americké firmy) nehodlá a já za to Putinovi tleskám. Jeho postoj čtu jako: „Chcete ještě větší krizi, máte jí mít, my ale na rozdíl od vás nemáme dluhy a navíc máme zlato.“ K tomu mě napadá lidová moudrost: Kdo jinému jámu kope, sám do ní padá

A úplně na závěr: vybavil se mi Daniel Estulin, jeden z lovců Bilderbergovců, a text z jeho knihy o tom, jak to chodí s cenami ropy, cituji: „Kolik bude stát ropa? „ [11]. (Mimo téma, ale aktuálně k otřásající se pozici našeho prezidenta, který nikdy neměl být zvolen, doporučuji i rady Estulina z roku 2011 v  rozhovoru, který dal čt 24 o tom, koho nemáme volit, doporučuji čas od 7 minuty zde [zde]).

Na téma cen ropy kdysi vyšla i jiná řeč světových vůdců: „Chceme-li zničit Čínu, ropu zdražíme, chceme-li zničit Rusko, ropu zlevníme“. K tomu už zbývá jen dodat, že Saudská Arábie jako vždy vše jistí. Tak uvidíme 27. listopadu.