Mlčky sledujeme, že…

Marek Řezanka

18. 10. 2014 Literárky
Polovina října roku 2014 se na Ukrajině skutečně vybarvila. Vstali noví Banderovci, aby všem, kdo bagatelizují fašizaci Ukrajiny, názorně ukázali, s kým že to Evropská unie hodlá spojit svou budoucnost.
Nikým nevolený premiér Ukrajiny, Arsenij Jaceňuk, ve svém provolání u příležitosti Dne vítězství zakázal všem obyvatelům země, aby ho hromadně slavili na akcích 9. května. Zato oslavy 72. výročí založení Ukrajinské povstalecké armády proběhly se vším všudy. Jenom naši specialisté na lůzu, např. Dominik Duka, jaksi oněměli – nebo jim křičící davy náhle imponují.
Velitel praporu Azov, šéf Sociálně-nacionálního shromáždění, Andrij Bileckyj, má hodnost podplukovníka policie. Bileckyj kandiduje do ukrajinského parlamentu.
Jiný prapor, Ajdar, má na svědomí ty nejhorší představitelné krutosti, přesto není volán k odpovědnosti. Řezání hlav zajatců, odstavení civilistů od energetických zdrojů – to se tak nějak mlčky přechází.
Budeme nadále mlčky sledovat, jak se na Ukrajině posilují fašistické bojůvky – a jak cesta k demokracii se v této zemi den ode dne prodlužuje?
Prioritou mezinárodních organizací by mělo být vyšetření sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou a medializování definitivních výsledků. Stejně tak by v jejich hledáčku měly skončit hromadné hroby, které byly na Ukrajině objeveny. Nebo nás tyto události již nezajímají, protože je nelze použít v konfrontaci s Ruskem?

V souvislosti s děním na Ukrajině se čím dál více mluví o bezprecedentním útoku USA na Irák v roce 2003. Bezprecedentní byl hned ze dvou hlavních příčin:
1) Nebyl zde mandát OSN
2) Předkládané důkazy byly zpochybněny a nebylo zveřejněno nic, co by obhajovalo krajní řešení v podobě vojenského útoku

Najednou se po letech ozvaly hlasy, že prý důkazy o zbraních v Iráku byly dostatečné.
„Vojáci měli pocit, že se děje něco divného. Bylo to v srpnu 2008 u iráckého Tádží. Řízeným výbuchem právě zlikvidovali množství starých dělostřeleckých granátů zakopaných u kalného jezera. Exploze odkryla další střely…
Miluji to, když slyším, jak lidé říkají, že v Iráku nebyly žádné chemické zbraně. Byla jich tam spousta.“ doplnil seržant Jarrod L. Tailor (15. 10. 2014, Novinky.cz)
Takže si můžeme oddechnout, že světový četník nelhal – a že vše proběhlo v naprostém pořádku?

Vzpomeňme si, co říkal ve svých projevech G. W. Bush: „Zpravodajské informace získané naší vládou i vládami ostatních zemi nenechávají nikoho na pochybách, že irácký režim stále vlastní a skrývá některé z nejsmrtonosnějších zbraní, jaké kdy byly vynalezeny. Zbraně hromadného ničení tento režim již použil proti sousedům Iráku i proti iráckému obyvatelstvu.“

Zbrojní inspektoři OSN, kteří odešli z Iráku těsně před začátkem angloamerického útoku, hledali čtyři kategorie zbraní: jaderné, chemické, biologické, a rakety schopné doletět na vzdálenost větší než 150 km. Získali řadu důkazů, že Irák nespolupracuje. Nenašli ale žádné důkazy, že je Saddám Husajn bezprostřední hrozbou světu.
Co se týče chemických zbraní, americká vláda částečně odtajnila důvěrnou zprávu CIA o tom, že Saddám Husajn použije zbraně hromadného ničení. Zveřejněny byly pouze části, které budily dojem, že je zmiňované nebezpečí vysoké. Až na nátlak senátora Boba Grahama, šéfa senátního výboru pro výzvědné služby, byla odtajněna zpráva kompletní, včetně závěru, že pravděpodobnost, že by Irák užil chemických zbraní, je v „dohledné budoucnosti” „velice nízká“.

Britský expremiér Blair prý o Iráku nelhal a byl vyšetřovací komisí lorda Robina Butlera očištěn z obvinění, že vědomě falšoval informace o Iráku, na jejichž základě se britská vláda rozhodla podílet na útoku na Irák. Komise ovšem kritizovala výzvědné služby za nekvalitní práci. Ve stejné době došla komise pro zpravodajské služby amerického Senátu k závěru, že zprávy CIA o iráckých zbraních hromadného ničení byly mylné.

Opomenout bychom neměli ani fakt, že několik týdnů před útokem na Irák, předložila americká vláda zfalšované dokumenty. Válka proti Iráku tedy byla vedena v okamžiku, kdy ji nic neospravedlňovalo a kdy předkládané „důkazy“ byly přinejmenším silně nedůvěryhodné.
A nic ji neospravedlňuje ani zpětně. V oblasti zemřely od útoku na Irák sta tisíce lidí, demokratizace společnosti je v nedohlednu, rizikovost oblasti stoupla.
Dodejme ovšem ještě jednu věc. Většina států disponuje nějakými zbraněmi. Nejničivějšími zbraněmi se ohánějí světové velmoci, USA, Rusko, Čína. Tyto velmoci mohou v menších zemí vlastnictvím takových zbraní mohou vyvolávat sebevětší obavy – přesto tento fakt nikoho neopravňuje k žádné agresi.

Stejně tak je neobhajitelné, že byl Irák napaden proto, že vlastnil tolik a tolik granátů či střel.
Hlavně je zapotřebí důkladně analyzovat postoje politických špiček v USA, které nechávaly veřejnost poměrně dlouho v bludu, že Husajn může za útoky z 11. září 2001.

Je třeba si přiznat, že Irák byl napaden v rozporu s mezinárodním právem – a že jeho napadení lze přirovnat k situaci, kdy by podezřelý z těžkých zločinů byl popraven na základě křivého obvinění s tím, že po letech by se prý zjistilo, že měl doma skrýš se zbraněmi, takže se těch zločinů určitě dopustil.

O napadení Iráku bychom neměli přestat mluvit už kvůli tomu, že se dalo do pohybu něco, co nás bezprostředně ohrožuje. Nás všechny. „Válka proti terorismu“ za více než deset let riziko teroristických útoků nesnížila. Ne. Jsme svědky podřezávání lidí, znásilňování lidí – a jsme svědky obrovské bídy a značné nenávisti. Těžko lze definovat příznivější podhoubí pro terorismus, než jsou zbídačení, ponížení, život v nejistotě, život, kdy každá vteřina může znamenat násilnou smrt.
Takové prostředí nesvědčí ani rozvoji vzdělanosti, ani blahobytu obyvatelstva.

Než tedy budeme pokračovat v bombardování lidí, měli bychom se zamyslit, zda by mnohem účinnější zbraní proti terorismu nebylo bombardování (v přeneseném smyslu slova) chudoby a nevzdělanosti. A zda by již nebylo na čase přestat uměle vytvářet různé „osy zla“, protože z virtuálního se snadno stává konstrukt reálný. A sebevětší investice do zbrojení ho nevyřeší.