Daniel Veselý
1. 9. 2014 Literární noviny 
Mluví se hodně nahlas o ruské invazi na Ukrajinu. Jde však skutečně o invazi, tedy „válečné vniknutí vojsk na cizí území“, nebo spíše o vměšování se Ruska do dění na Ukrajině? Podle všeho jde o druhý případ, kdy na straně proruských separatistů bojují Rusové a na obou stranách dokonce Čečenci. Nelze proto jednoznačně mluvit o „invazi Ruska“ v podobě koordinovaného nasazení ruské armády na území jiného státu na rozdíl třeba od invaze Spojených států do Afghánistánu nebo Iráku. Nelze jednoznačně hovořit ani o asymetrickém konfliktu, jako v případě jednostranného masakru v Gaze.
Konflikt na Ukrajině je podobně jako konflikty na Balkánu v 90. letech doslova zaživa pozřen četnými dezinformacemi, a to na obou stranách. Je tedy nutné zohledňovat kromě alternativních i konzervativní zdroje informací, jako jsou OSN nebo New York Times. Tak či onak, ruské apely na vyhlášení příměří na východě Ukrajiny vyznívají naprázdno.
V českém mediálním přítmí postávají hlasy volající po příměří, přestože Rusko, které separatisty nepochybně zásobuje financemi a zbraněmi, o něm už několik měsíců hovoří. Na konci června ruský ministr zahraničí Lavrov apeloval na prodloužení příměří vyhlášené ukrajinským prezidentem Porošenkem. Zároveň ukrajinské protějšky vyzval, aby byla zahájena jednání mezi oběma zainteresovanými stranami. Ruský prezident Putin při jednání s ukrajinským prezidentem Porošenkem na konci srpna uvedl, že je v zájmu Ruska ihned ukončit krveprolití s tím, že je na Kyjevu, aby vypracoval podmínky příměří s proruskými separatisty, jak informovala agentura Reuters.
Západní země v čele s USA by měly diplomatická jednání, po nichž Rusko volá, též podporovat, místo aby zasypávaly Rusko kontraproduktivními sankcemi a posílaly vojáky a tanky do východní Evropy. Toto stanovisko zastává i bývalý moskevský korespondent Guardianu Jonathan Steele s tím, že západní země by se měly snažit krizi deeskalovat, což například navrhla německá kancléřka Angela Merkelová.
Nikde ale není psáno, že Rusko nemůže blafovat a hrát o čas. Je v bytostném zájmu Ruska, aby v blízkém pohraničí nemělo nestabilního souseda a už vůbec ne konflikt s NATO. Zároveň je však nutné, aby Moskva přehodnotila politiku vměšování na Ukrajině.
Nicméně je zjevné, že se zločinů, nehledě na genezi konfliktu, dopouštějí obě strany konfliktu. List New York Times nedávno publikoval zprávu Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva o situaci týkající se jejich porušování na Ukrajině. Zde se můžeme dočíst, že ukrajinská armáda si stojí za tím, že neútočí na civilní zástavbu, jež je v rukách separatistů. To však autoři zprávy popírají. Kritika ale míří i do řad ozbrojených rebelů, kteří mají těžké zbraně v hustě obydlených oblastech, odkud útočí a vystavují tak civilní obyvatelstvo nebezpečí, čímž porušují mezinárodní právo.
V textu je dále uvedeno, že od poloviny dubna do 17. srpna přišlo při bojích na východě Ukrajiny o život přinejmenším 2200 lidí včetně 23 dětí (skutečný počet zabitých je pravděpodobně daleko vyšší). Tato cifra ovšem nezahrnuje 298 obětí, jež zahynuly na palubě malajsijského letadla MH17. V průběhu bojů podle autorů zprávy zahynulo 618 ukrajinských vojáků, ztráty na životech v řadách separatistů a civilistů činí v Doněcku 949 a v Luhansku 653.
Obě strany konfliktu podrobila kritice také Human Rights Watch, v případě ukrajinské armády za odpalování raket Grad v hustě zabydlených oblastech a usmrcení mnoha civilistů, a v případě proruských separatistů za svévolné zadržování civilistů a jejich mučení.
Přestože konflikt na Ukrajině v posledních týdnech výrazně eskaloval, je možné jej stále vyřešit prostřednictvím diplomacie všech angažovaných aktérů počítaje v to západní země. Kupříkladu stanovisko německé kancléřky Angely Merkelové na urovnání ukrajinské krize je inspirativní a hodné následování. Evropa si nemůže dovolit rozšíření tohoto konfliktu a další zbytečné krveprolévání.
