Vladislav Gulevič
22.9.2014 Zvědavec
Válka v Novorusku odhalila přitažlivost mezi protiruskými silami, které se zmocnily moci v Kyjevě v únoru 2014, na jedné straně, a do zóny válečných akcí na východě Ukrajiny se stahujícími evropskými neonacisty a islámskými bojovníky na straně druhé. Ukazuje se, že pro triumf ukrajinské demokracie na Donbasu již neonacisté nestačí. Uprchlý čečenský terorista Isa Munajev, usadivší se v Dánsku, který se označuje za „brigádního generála ozbrojených sil Ičkerie“, informoval o vytváření „mezinárodního mírotvorného praporu Džochara Dudajeva“, který se zúčastní války na straně kyjevského režimu. Informace o úmyslech do Evropy uprchlých islamistů ze severního Kavkazu dát do kupy několik vojenských formací pro pokračování války na Donbasu uvedly rakouské Die Presse.
V trestných oddílech „Ajdar“ a „Azov“ bývalí Dudajevovi bojovníci již bojují. Informoval o tom na své stránce na Twitteru uživatel pod jménem Degi Dudajev. Fakt, že se čečenští bojovníci účastní bojů na straně ukrajinského režimu, potvrzuje i americká Jamestownská nadace.
Válka v Sýrii a válka v Novorusku se změnily na spojené nádoby. Teroristé ze Sýrie a ukrajinští nacisté hrozí stejnému protivníkovi – Rusku, a obě uskupení mají vlastní frontu: bojovníci teroristické organizace Islámský stát (IS) již informovali o svém úmyslu přesunout se na Kavkaz; bojovníci Pravého sektoru nejednou sdělili, že mají v plánu přenést bojové akce na Kubáň a do Stavropolu. Prozatím jsou však islamisté, emigranti z republik bývalého SSSR, kteří válčili v Sýrii, převáženi odtud na Ukrajinu. Podle sdělení informační agentury Anna News slouží jako tranzitní místo pro tyto žoldáky syrská provincie Hama.
Blízký východ (Sýrie, Irák) a Ukrajinu dnes spojuje neviditelná nit rozsáhlého geopolitického dobrodružství – kdy se synchronně rozpoutávají občanské války ve dvou regionech najednou, které mají klíčový význam pro bezpečnost Euroasie.
Počet islamistů toužících bojovat na Donbasu vzrostl i díky tomu, že po opětovném připojení Krymu k Ruské federaci byla většina členů islamistické organizace Hizb-ut-Tahrir, tvořená krymskými Tatary, nucena opustit poloostrov a usadit se na Ukrajině, kde se cítí zcela svobodně (působení Hizb-ut-Tahrir je v Rusku zakázána).
V horečnaté snaze najít spojence jsou ukrajinské úřady ochotny spolehnout se na jakoukoliv sílu, a to objektivně činí jejich politiku prostředkem vyvolávání rozvratných procesů na území od Černého moře po Pobaltí. S ním souvisí i oblast středomoří, kde již několik let pokračuje syrský konflikt.
Kyjevský režim sdílí před ukrajinským národem zodpovědnost za vytvoření politicko-ideologického klimatu v zemi, který přitahuje hrdlořezy, „proslavené“ likvidací křesťanského obyvatelstva Sýrie a Iráku. Nicméně hlavní odpovědnost za vznik této strašlivé hrozby mají ty síly v USA, které v posledních desetiletích používají teroristickou internacionálu pod praporem islámu jako nástroj své zahraniční politiky.
