Věk pitomců a barbarů

20.8. 2014 / Irena Ryšánková / zdroj
Inu, tak jsme se z médií dozvěděli, že ti, co jsou proti sankcím proti Rusku jsou uplakánci – jak si myslí ministr zemědělství Marián Jurečka (KDU-ČSL).

Jistě to jeho straně pomůže, zejména ve chvíli, kdy je před volbami a zemědělci a zaměstnanci navazujícího potravinářského průmyslu z vesnic a městeček tvoří převážnou část oněch uplakánků.

A jsou primární cílová skupina lidovecké politiky. Může jen doufat, že všichni ti zaměstnanci různých potravinářských firem, kteří budou propuštěni, a krachující zemědělci a sadaři na jeho výrok zapomenou. Pak může i on chroupat polská jablka aby naštval Putina. Jeho protivníci mohou prozatím věřit a být přesvědčeni, že nezapomenou.

Pozoruhodné je ovšem také vyjádření liberálně sociálního demokrata Lubomíra Zaorálka, že odškodnění firmám stát poskytne až tehdy, pokud sankce budou dlouhodobější. Silným hlasem se ozval předseda Strany práv občanů a senátor Jan Veleba, neopominutelná postava této hry vzhledem k tomu, že byl do března tohoto roku prezidentem Agrární komory ČR. Zaorálka označil za člověka, který nikdy nežil ve skutečně reálném životě, naprosto nezná a dokonce ani netuší dopady a návaznosti ruských sankcí. Jednak dopady na samotné české zemědělce a dále také na navazující odvětví, zejména pak zpracovatelský průmysl, které dohromady tvoří 15 procent pracovních míst české ekonomiky. Prozatím reagovaly některé české firmy tak, že podvádějí. Vozí produkci do Turecka, kde se přebaluje a s tureckou etiketou prodává do Moskvy. Zisk sice zinkasují Turci, ale čeští producenti kroky své vlády alespoň přežijí.

Násilné opuštění ruských trhů bude dlouhodobé, ba trvalé. Protože Číně trvalo pouhé dva dny, než zorganizovala odpověď na potravinové protiembargo a vytvořila zárodek plnohodnotného trhu s logistickým řetězcem na pulty v Rusku. Nejen pro ovoce a zeleninu. Rusko podepsalo s Čínou dohodu o výstavbě společného obrovského exportního velkoobchodního tržiště v čínském městě Dongning. 7 hektarů velkoobchodní prodejní plochy a 3 hektary skladů na hranicích s Ruskem. Polsko ani Česko už nebudou mít šanci se na ruský trh už vrátit. Putina se Peking neptá na lidská práva ani na jeho vměšování do ukrajinské politiky. V Polsku propuká zděšení a schyluje se k nepokojům. Polští pěstitelé volají: „Podporujeme americké sankce, tak teď ať Američané podpoří nás a otevřou nám svůj trh s ovocem v USA!“. Což je nemožné. Polský ministr pravil, že země udá polské zemědělské přebytky na trzích sousedních zemí. Tedy u nás. Veleba a odboráři už bijí na poplach a hodlají chránit náš trh a české výrobce. Na moravských polích už teď hnijí papriky, protože české řetězce nakoupily levněji ve Španělsku. Tohle není udržitelný stav. V Primorském kraji byla zabavena velká zásilka drůbeže, nakažené baktérií listérie. Zásilka putovala z Anglie, té civilizované země, kde se fekáliemi potřísněné maso nekonzumuje.

Brazílie bude dodávat do Ruska maso, Čína ovoce a zeleninu. Finsko odmítá jakékoliv sankce, finský prezident Sauli Niinistö odlétl do Soči ke smluvenému setkání s prezidentem Putinem projednat “stav a perspektivy dvoustranné spolupráce Ruska a Finska“. Niinistö mluvil o tom, že je důležité „otevřít kanály ke komunikaci“ a potvrdil, že rozhovor se bude týkat i ukrajinské krize (nikoliv pouze sankcí a nabídky finských ryb). Pro Austrálii je Rusko největším trhem pro klokaní maso. O králících nemluvě… Rakousko podepisuje kontrakt na nový ropovod South Stream a užívá si roli neutrální země, Francie nakonec Rusku dodá válečné lodě Mistral neb nehodlá čelit nezaměstnaným loďařům. Čína podepsala s Ruskem třicetiletý kontrakt o dodávkách plynu a Bílý dům obchod nedokázal překazit. WTO pro jistotu mlčí, i když Rusko řeklo, že zvažuje interpelaci ve WTO ke zpochybnění legality sankcí EU a USA a zároveň si nemyslí, že jeho odvetné omezení na dovoz potravin a zemědělských produktů by bylo v rozporu s WTO odsouhlasenými pravidly mezinárodního obchodu. Španělsko chce po EU kompenzace za ruské embargo ve výši 337 milionů EUR. Americké firmy zatím prostřednictvím svých čínských satelitních firem obsazují ruský trh. Evropu mohou bruselské sankce a ruské protisankce stát až 16 miliard EUR.

Český ministr zahraničí se domnívá, že Rusko bude čekat, že Rusko vyhladoví a  Evropa zase začne milostivě dodávat? Ha ha ha…. Zaorálek totiž nevidí či spíše nechce vidět současnou blokádu Ruska a ruskou odpověď v souvislostech a na pozadí bruselského vyjednávání o dohodě TAFTA/TTIP a budování transatlantického prostoru volného obchodu s USA. Výhodnou pouze pro USA. Pro Evropu a její potravinářství a zemědělství v mnohém likvidační, přes americké sliby.

Putin do mouky ani pod spacáky nenacpal kalašnikovy. Sankce Rusy určitě jen posílí. Vrátí ruského spotřebitele do náruče doteď přehlížených ruských výrobců či ho přesměrují ho na výrobce z Asie a dalších zemí BRICS. Posílí vládní koordinaci ekonomiky a dá ambice Kremlu k regulaci západního neoliberálního „trhu bez přívlastků“, zejména amerických bank a poradenských firem. To posílí i asijskou orientaci Ruska, pro kterou už Evropa přestane být důležitým geopolitickým partnerem a stane se pouhou rozhádanou západní periferií kontinentu.

Racionální úvahy o rozšíření spolupráce a východních trzích, které by svou nenasytností oživily skomírající evropskou ekonomiku, nemohou být stratégům USA po chuti. Protože spolu s diverzifikací odbytu i importu směrem do Ruska, bývalých sovětských republik a do Asie by se diverzifikovaly i politické zájmy a vojenské uvažování Bruselu. Pokud by širokorozchodné tratě Transsibiřské, Transmongolské a Bajkalsko-amurské magistrály vedly z Vladivostoku a Tajšetu ne pouze do Chabarovska či Moskvy, ale až do Vídně, Bratislavy, Prahy a Hamburgu a na druhé straně do čínské Šanghaje a Pekingu, evropská ekonomika by vypadala jinak. Celkové náklady na projekt prodloužení trasy z Moskvy do Vídně se loni odhadovaly na pouhých šest miliard eur. Což je několikrát méně, než budou stát kompenzace evropským zemědělcům za blokádu Ruska. Ředitelé železničních společností z Ruska, Ukrajiny, Slovenska a Rakouska o tom v červenci loňského roku podepsali dohodu o porozumění, ve Vídni se plánuje stavba nákladního terminálu na rozloze zhruba 200 hektarů.

A to by byl konec vazalství NATO a transatlantické jistoty Spojených států. Ruská a čínská poptávka by drsným a pro USA nekontrolovatelným způsobem narušila nadvládu dolaru a západních, na USA navázaných bank. Pro evropské země by začalo být výhodné obchodovat v rublech nebo renminbi. Evropská obchodní charta prozatím zakazuje dvoustranná vyjednávání členských zemí EU s třetími zeměmi o volných obchodních zónách. A tak se nejdříve musí EU dohodnout na politickém rámci změny zahraničně politické i ekonomické orientace a nebo se pod tlakem občanů na vlády nakonec musí zrušit. Ekonomické tlaky jsou lepší zbraní než tanky.

Ukrajina se mezi tím s Ruskem dohodla na podmínkách distribuce humanitární pomoci. Oznámilo to ukrajinské ministerstvo zahraničí. Mezi spacáky se samopaly nenašly, jak konstatoval i reportér britské BBC a českým jestřábům se udělalo smutno. Veškerý náklad bude rozdělovat výhradně Červený kříž, celní odbavení a kontrolu nákladu na hranicích zajistí ukrajinská pohraniční služba. Rusko je ale podle Kyjeva odpovědné za bezpečný průjezd kolony povstaleckým územím. Hezké potvrzení toho, že Ukrajina nekontroluje svoje území a zároveň vysvětlivka pro ruskou ozbrojenou ostrahu konvoje. Otázka je, zda Červený kříž bude ten mezinárodní, nebo ten ukrajinský. A kdo bude kontrolovat vyváženost rozdělování těm potřebným na obou stranách rozdělené země. Tedy pokud konvoj dojede až do vládou ovládaného území, což není nezbytnou podmínkou. Ve válce je přece dovolena jakákoliv lest. Padne-li konvoj do léčky, vyloží jeho náklad povstalci. A ruské řidiče vrátí s eskortou na ukrajinskoruské hranice.

Český rozhlas se dál řítí podél černých skal. Naposledy byla odejita vedoucí sekretariátu generálního ředitele Duhana, Karolína Hloušková. Pracovala jsem s ní už před mnoha lety, potom se naše profesní cesty rozešly a setkaly jsme se opět v rozhlasu. Bude mi ctí s ní kdykoliv pracovat znovu. Jedna z nejlepších sekretářek a produkčních a výkonných manažerek, které jsem potkala. Věrná svým zaměstnavatelům, inteligentní diplomatka, vytrvalá a žijící jen prací. Zvyklá ze soukromého sektoru na disciplínu a výkonnost. Zdá se, že být odejit z rozhlasu je známkou kvality. Ti schopní nejspíš děsí neschopné a všehoschopné. Jen je mi líto té instituce. Ale přežila dvě okupace a spoustu holínek. A také snad už svítá naděje.

Všechny televize už chystají podzimní schéma. Ale bez ohledu na to Prima začala s výjezdy „mezi lid“. Vždycky o víkendu. Není to špatný nápad. Pravda, zbytečně mnoho času vyplýtvávají na různé pozdravy z náměstí, ale proč neukázat lidu tváře.

Karel Steigerwald odchází z Mladé fronty Dnes a přichází do Reflexu. Uvidíme. Reflex má značně kolísavou úroveň, zajímavé materiály se v něm střídají s prapodivnou propagandou a urážlivými útoky. Ale třeba to bude lepší.

Nova odpískala Babicovy dobroty. Údajně je nechtěla dofinancovat. Přitom byly, podle všeho, dost sledované. Kam se tahle neuvěřitelná věc přesune, to nevím, ale jistě se neztratí. Místo Babici dostane větší prostor reportér Láďa Hruška. Uznávám, že kuřecí kůžičky jsou peklo, ale některé jeho recepty vůbec špatné nebyly a nejsou (a ano, umím vařit). Jo, a vaření pro chudé – to není nic, nač by se měli nabobové ošklíbat.

Tento týden byl docela smutný. Zemřela herečka Lauren Bacall, jedna z posledních opravdových hvězd. Zemřela týden před svým devadesátinami na masivní mrtvici.

Sebevraždu spáchal herec Robin Williams, známý z mnoha komedií. Podřezal si žíly a oběsil se. Jeho manželka později vydala prohlášení, že trpěl Parkinsonovou chorobou. Právě jeho smrt vyvolala debatu, jak informovat či neinformovat o smrti slavných. U nás se taková debata nejintenzivněji vedla těsně po sebevraždě Karla Svobody. Mediální komentátor a konzultant Al Tompkins na oborovém serveru Poynter je pro, aby se informovalo, ovšem pokládá otázku, jak informovat. Podle nejnovějších statistik totiž sebevraždou umírá více lidí než při autonehodách. Podle něj je hlavním problémem žurnalistiky, že o smrti slavných osobností informují jako o něčem velkém, jako o klíčové události, přičemž zcela pomíjí okolnosti, které k tomu člověka vedly.

Americký společenský server Gawker zaujalo, že server BuzzFeed v poslední době odstranil asi 4000 článků, které zveřejnil během osmi let. Odstraňování článků a mazání mediální historie je, zdá se, nejnovější trend. Kelly McBride píše, že odstraňování článků z historie je otázkou důvěryhodnosti serveru. „Jak můžete věřit co říká dnes někomu, kdo z cela rutinně odstraňuje stránky, za nimiž si z nějakého důvodu už nestojí?“ Upozorňuje, že odstraňování článků se děje vždycky za velké nevůle redaktorů, protože ti to berou jako znevážení své práce. Přesto navrhuje několik způsobů, jak se s odstraněním stránek vyrovnat. Doporučuje ponechat prázdnou stránku, což je lepší, než odstranit celé URL, případně přesměrovat na homepage. Dále je vhodné ponechat tagy a dohledatelné informace, aby všichni věděli, že taková informace existovala. Na prázdnou stránku je pak vhodné umístit pečlivě formulované vysvětlení, proč text zmizel (Byl nepřesný? Obscénní? Nepravdivý?). Pokud byl text nepřesný, pak je vhodné přesměrovat na přesné informace nebo doplnit s udáním data. Pokud byl text pravdivý, ale dotýkal se některých osob, je vhodné to vysvětlit a současně vysvětlit, co bylo uděláno k nápravě. Je vhodné uvést aktivní odkaz na vlastní etický kodex. Odstranění článku by mělo být až posledním krokem, pokud vůbec. K žurnalistice by měla patřit odpovědnost za vyřčené. Stejně jako v případě, že byl text vytištěn na papír. Napsat errata není ostuda, ale poctivost a korektnost. Mazání historie je extrémní neserióznost.

Zůstává otázkou, zda by například Národní knihovna neměla aktivně monitorovat obsah českého internetu tak, aby logika její funkce byla zachována i tehdy, když už nebudou vycházet žádné papírové knihy, časopisy či noviny. Dovedete si představit, že nebudou žádné celuloidové pásy filmů, nebudou žádné papírové výtisky novin a knihy budou vycházet jen ve stále se měnících elektronických formátech? Jak bude vypadat zkoumání historie a co řeknou budoucí historici a archiváři o současných knihovnících, jestliže nebudou dnes veřejně dostupné mediální obsahy zítra uchovány spolu s technologiemi na jejich prohlížení a kopírování? Bude se hovořit o věku kulturních barbarů a nebo o věku pitomců?

Prezident Obama prohlásil, že policie a represivní složku nesmějí jakkoliv zasahovat do práce novinářům. Stanovisko zveřejnil ve čtvrtek na twitterovém účtu Bílý dům. V posledních letech například ministerstvo spravedlnosti vydalo pokyn odposlouchávat reportéra AP či se pokoušelo přinutit reportéra New York Times Jamese Risena svědčit u soudu proti bývalému agentu CIA Jeffreyho Sterlinga, obviněného z úniku informací. Agenti FBI pro změnu tlačili na reportéry stanice Fox kvůli jinému případu úniku informací. Obamova administrativa postavila podle zákona o špionáži z roku 1917 před soud více lidí, než všechny předešlé administrativy dohromady. Pikantní je, že v den tohoto prohlášení byli zatčeni reportéři listu Washington Post a  a Huffingon Postm kteří pracovali na případu napadení černého Američana ve Fergusonu.

Bývalý PR guru britských premiérů Andy Coulson, obviněný a odsouzený v hackerské kauze News of the World je stále ve věznici s nejvyšší ostrahou. Jeho právníci očekávají, že bude přesunut do věznice s mírným režimem.

Jo, a doufám, že jste byli na Prague Pride. Bez předsudků.