Postup Ruska na Krymu je pochopitelný akt sebeobrany

Petr Schnur
8. 3. 2014 zdroj První zprávy
Na Ukrajině neproběhla demokratická revoluce, ale násilný státní převrat v součinnosti vnitřních a vnějších sil, legitimita tzv. přechodné vlády je více než pochybná – samotnou metodou uchopení moci i tím, koho vlastně reprezentuje.

Ruský postup na Krymu je z hlediska mezinárodního práva sice problematický, nicméně politicky pochopitelný akt sebeobrany.

Schnur: Postup Ruska na Krymu je pochopitelný akt sebeobrany

                                                              foto Ivan David

 Již samotný průběh tzv.  euro-majdanu ukázal, že jeho účastníci nejednají v souladu s postojem většiny obyvatel Ukrajiny jako takové, ale nanejvýš jedné její části – pokud vůbec.
Navíc každý její krok ve vnitřní i zahraniční politice probíhá za nejužší konzultace se západními politiky a od počátku signalizoval anti-ruský postoj, který EU plně a aktivně podporovala: uvnitř ultranacionalistické až fašizující tendence, navenek kurs NATO. A opozice nedodržela ani jednu z dohod, dokonce ani tu, kterou vyjednala euro-trojka Steinmeier-Sikorski-Fabius. Při této souvislosti krátkou, ale důležitou vsuvku.

Krátce před zahájením ZOH v Soči vpluly do Černého moře dvě americké válečné lodě, údajně na podporu ruských bezpečnostních složek (sic!) při ochraně her před eventuálními teroristickými útoky. Podivné na celé akci bylo překvapení Ruska, které očividně s takovým aktem solidarity nepočítalo, natož aby si americkou pomoc vyžádalo. Slušně tedy poděkovalo a konstatovalo, že si Soči ohlídá samo . Americká nabídka pomoci byla natolik neobvyklá, že bylo možné hloubat nad jejím skutečným smyslem. To bylo ještě v době, kdy to v Kyjevě vypadalo nejspíš na remízu. Nicméně „šturm“ majdanské euro-kajdy na policejní jednotky a parlament otevřel dveře pro spekulace všeho druhu. Jedno se zdá být jisté už nyní: americké válečné lodě s největší pravděpodobností nepřipluly na olympiádu v Soči, ale na „mejdan“ v Kyjevě.

Ruskou akci na Krymu (nezapomeňme dodat, že zřejmě opravdu v souladu přáním tamní většiny) lze tedy chápat jako krok defenzivy, jako aktivní reakci na nepřetržitou severoatlantickou expanzi na východ. Zde je pro jistotu velmi stručná historická retrospektiva.

Krymská kauza představuje logický vrchol vývoje v Evropě a ve světě po rozpadu východního bloku, který se dal předpokládat; Jelcinova doba je minulostí a Putin projevuje stejné odhodlání bránit ruské zájmy jako jeho američtí kolegové v Bílém domě ty americké. Charakterizovat by se tento proces dal poměrně jednoduše heslem „sliby se slibují, blázni se radují“. Americký „Drang nach Osten“ byl zahájen bezprostředně po setkání Bush-Gorbačov na Maltě a  beze všech skrupulí využil každou ruskou slabinu nebo důvěřivost k  dalšímu kroku expanze. Nejprve měly být rozpuštěny oba vojenské pakty, Severoatlantický zůstal. Následující etapa vyjevila, že NATO sice zůstane, ale nebude se rozšiřovat.

 dále podrobněni zde Schnur: Kauza „euro-majdan“: česká politika a dědictví komunizmu