Emil Kalabus
26. 3. zdroj zde
Prezident USA Barack Obama prohlásil, že Moskvě hrozí nové sankce, pokud ta bude i nadále útočit na ukrajinskou suverenitu. Podle jeho slov jsou USA i jejich evropští partneři připraveni zavést opatření, která poškodí celé sektory ruské ekonomiky dokonce i v tom případě, kdybychom měli uškodit sami sobě.
Opravdu hezky řečeno. I kdybychom si pod sebou měli uříznou ekonomickou větev, stojí to za to , abychom alespoň trochu potrápili Rusko. Však občané to nějak zaplatí. Není co dodat.
Mezitím, více a více evropských států navázaných na ruský plyn a energetiku se snaží z proklamovaných sankcí vůči Rusku vycouvat.
A zase, byli to právě titíž politici, kteří u nás nejvíce hřímali po tom, aby bylo Rusko potrestáno ekonomickými sankcemi, kteří nyní své projevy otáčejí o 180 stupňů.
Asi jim ekonomové vypracovali odborné studie a zchladili horké hlavy nějakým odborným rozborem reálné situace. Najednou politici mírní svá stanoviska.
Začínají chápat, že sankce de facto ještě nezačaly a naše podniky navázané na obchodování s Ukrajinou a Ruskem zaznamenávají první ztráty.
Od expertů víme, že sankce by poškodily obě strany. Jak pro USA, tak pro Evropu je přitom Rusko důležitým obchodním i politickým partnerem.
“Bude Rusko odstřiženo od zbytku světa? To je velmi nepravděpodobné, protože Rusko dodává světu ropu, plyn a další suroviny,” upozornil například šéf Americké obchodní komory v Rusku Alexis Rodzianko. “Sankce poškozují obě strany. Stranu, která je uvaluje, možná dokonce ještě více než stranu, která jim čelí,” dodal.
Z pohledu českých podnikatelů přichází podle Hospodářské komory politické napětí v nejméně vhodnou dobu. Počet nových zakázek se začal zvyšovat, a firmy tak mohou po těžkém období konečně nastartovat růst. Vtomto smyslu jsou právě Rusko a Ukrajina jedny z klíčových zemí pro generování zakázek českých exportérů.
V Rusku i na Ukrajině operují stovky subjektů s českou majetkovou účastí. Celkově by tedy šlo až o 200 miliard korun, které by v nejbližším období byly ohroženy.
K tomu ztráta tisícovek pracovních míst.
Jisté weby již referovaly, že zatímco Západ usilovně pracuje na odcizení a izolaci Ruska všemi diplomaticky možnými způsoby, Rusko zase zrovna tak usilovně pracuje na posílení svých vazeb s Čínou, a v tomto případě díky té nejdůležitější společnosti celé Evropy, Gazpromu, který se připravuje oznámit dokončení „svatého grálu“ mezi dohodami o dodávkách plynu do Pekingu.
Reuters ohlásila, že Rosněft, největší ropný producent světa podle produkce, by mohl spojit síly s indickou státně vedenou Oil and Natural Gas Corp s dlouhodobými dodávkami ropy do Indie, uvedla tato ruská státem kontrolovaná společnost.
Říká se, že obě společnosti budou spolupracovat na ruském projektu Sachalin-1, a mohly by také spojit síly v závodě Rosněftu na zkapalněný zemní plyn, co se má teprve postavit na ruském Dálném východě ve prospěch indických spotřebitelů LNG.
Rusko agresivně stmeluje příští největší Eurasijskou osu (určitě co se týče obyvatelstva a přírodních zdrojů) a takovou, co bude nejdůležitější v geopolitickém Novém normálu: tj. Čína – Rusko – Indie.
V této ose zatím chybí jen jedna země – Německo. Protože ač je Německo diplomaticky tak blízko k US, jak jen může být, jeho ekonomika daleko více závisí na Číně a Rusku, což je cosi, co si tyto dva národy také velice dobře uvědomují. Zadruhé i německý průmysl dává na srozuměnou, že přesunuje svou loajalitu k Eurasijské ose a pryč od Skupiny 6 (bez Německa) nejinsolvetnějších zemí světa, což bude tím momentem potřebným, aby byly dny současné petro-měny sečteny.
Vypadá to, že zatímco Západ přemýšlí jak si pod sebou uříznout ekonomickou větev, aby potrápil Rusko,
tomto smyslu jsou právě Rusko a Ukrajina jedny z klíčových zemí pro generování zakázek českých exportérů.
V Rusku i na Ukrajině operují stovky subjektů s českou majetkovou účastí. Celkově by tedy šlo až o 200 miliard korun, které by v nejbližším období byly ohroženy.
K tomu ztráta tisícovek pracovních míst.
Jisté weby již referovaly, že zatímco Západ usilovně pracuje na odcizení a izolaci Ruska všemi diplomaticky možnými způsoby, Rusko zase zrovna tak usilovně pracuje na posílení svých vazeb s Čínou, a v tomto případě díky té nejdůležitější společnosti celé Evropy, Gazpromu, který se připravuje oznámit dokončení „svatého grálu“ mezi dohodami o dodávkách plynu do Pekingu.
Reuters ohlásila, že Rosněft, největší ropný producent světa podle produkce, by mohl spojit síly s indickou státně vedenou Oil and Natural Gas Corp s dlouhodobými dodávkami ropy do Indie, uvedla tato ruská státem kontrolovaná společnost.
Říká se, že obě společnosti budou spolupracovat na ruském projektu Sachalin-1, a mohly by také spojit síly v závodě Rosněftu na zkapalněný zemní plyn, co se má teprve postavit na ruském Dálném východě ve prospěch indických spotřebitelů LNG.
Rusko agresivně stmeluje příští největší Eurasijskou osu (určitě co se týče obyvatelstva a přírodních zdrojů) a takovou, co bude nejdůležitější v geopolitickém Novém normálu: tj. Čína – Rusko – Indie.
V této ose zatím chybí jen jedna země – Německo. Protože ač je Německo diplomaticky tak blízko k US, jak jen tak Rusko své ekonomické vztahy a vazby upevňuje a vytváří nedefinovatelný ekonomický Euroasijský gigant, kterému bude těžké konkurovat.
A co když budeme dráždit ruského medvěda tak dlouho, až se otočí zády a zavře kohouty?
Ano jistě břidlicový plyn z USA, ale za kolik?
Americký trh s plynem je velmi uzavřený, to znamená, že zatím jsou možnosti vyvézt plyn do zahraničí velmi omezené. Díky uzavřenosti trhu a tamní konkurenci dosahují ceny plynu nízké úrovně. Konkurenční boj nutí těžaře prodávat plyn s minimálním ziskem. Otázka je, co udělá s cenami jeho vývoz. Vývoz se postupně stává realitou, hlavní cílová destinace však není Evropa, ale Asie, kde jsou ceny vyšší než v Evropě. Tedy zdá se, že limitujícím prvkem pro jeho rozšíření v Evropě bude jeho cena včetně nákladů na zkapalnění a dopravu. Uplyne ještě spousta času, než se americký plyn bude moci stát konkurentem stávajících dodavatelů v Evropě, pokud se vůbec tak stane. Hlavním konkurentem pro něj by byl ruský Gasprom a norský Statoil, protože Evropa je napojena na jejich plynovody. Na druhou stranu přibývá v Evropě americkému plynu konkurence, například v podobě zkapalněného plynu z Jamalu, dodávaného ruským koncernem Novatek.
