28. 11. 2013 Parlamentní listy
Někdejší ministr Zemanovy vlády Ivan David se už v nejvyšší politice nepohybuje, ale z pozice člena ÚVV ČSSD pozorně sleduje počínání vyjednavačů sociální demokracie o koalici s ANO a KDU-ČSL. Podle něj má vítěz voleb povinnost pokusit se sestavit vládu, ale nikoli za cenu naprosto zásadních programových ústupků.
Při pohledu na to, jak klopotně vyjednává ČSSD s hnutím ANO a KDU-ČSL o sestavení vlády, nebyla pro stranu jednodušší situace v roce 1998, kdy na základě opoziční smlouvy vytvořila sociální demokracie menšinovou vládu?
Byla to sice jednobarevná vláda, ale protože byla menšinová, tak se musela vzdát fakticky veškerých nadějí na prosazení věcí, které nemohly mít v převážně pravicové sněmovně šanci na prosazení. A takových byla většina. Sice nemusela v žádné koaliční smlouvě deklarovat, že se něčeho vzdává, ale de facto neměla naději prosadit celou řadu věcí. To, co jednoznačně mohla, byla exekutivní rozhodnutí, která přímo vyplývají z pravomoci členů vlády. Ale zase musela v těchto věcech často čelit demagogické mediální kampani. A musela v rámci dohody s ODS plnit některé povinnosti. Čili ani tehdy to nebylo nijak jednoduché a bezkonfliktní.
Jak tedy vnímáte nynější vyjednávání o koaliční vládě, z něhož je patrné, že ČSSD se bude muset vzdát takových programových priorit jako je progresivní zdanění, zvýšení korporátní daně, revize církevních restitucí nebo zrušení zdravotnických poplatků?
Jsem přesvědčen, že vedení sociální demokracie, ať už je v něm kdokoli, má povinnost se pokusit sestavit vládu. Ale nemá povinnost pokusit se sestavit vládu za každou cenu, tedy za cenu naprosto zásadních programových ústupků. A přitom bych chtěl ještě zdůraznit, že program současné sociální demokracie je postaven velmi měkce a řada věcí je deklarována jenom mlhavě, takže se nedá výslovně prokázat, jestli sliby byly, nebo nebyly naplněny.Vyjednávání probíhat musí, ale vzdávání se zásadních programových bodů probíhat nesmí. Jestliže k tomu dojde – a vše nasvědčuje tomu, že ano – tak se sociální demokracie vystavuje naprosto zásadní kritice do budoucnosti a poklesu preferencí. Neplnění programových slibů, i když se bude konstatovat, že to vyplývá z volebního výsledku, je věc, se kterou se budou voliči smiřovat jen těžko. Pokud budou možní koaliční partneři trvat na zásadních ústupcích, pak má být sociální demokracie raději v opozici.
Co si myslíte o záměru předsedy Bohuslava Sobotky, že si dohodnuté koaliční vládnutí, a tedy i programové ústupky, chce nechat schválit vnitrostranickým referendem? Je třeba vycházet z psychologie jednotlivých aktérů politiky. Pro řadové členy by bylo velmi těžké vyjadřovat se negativně k sestavené vládě, pokud ta vláda ještě neučinila žádné kroky. Předseda Sobotka ví, že s pravděpodobností rovnající se jistotě by byla koalice podpořena i za podmínek nepříznivých pro ČSSD. Otázka je, jestli by takovou podporu získala vláda po nějaké době svého fungování, když se ukáže, že skutečně nenaplňuje očekávání. Pak by bylo i pro členy strany těžké takovou vládu podpořit, nehledě na to, že politika se nedělá pro členy strany ani pro politiky, ale pro veřejnost, a to zejména tu, která chodí k volbám.
Sociální demokracie má hlavně problém s těmi, kteří by ji volili za podmínek, které nejsou splněny, a proto k volbám nechodí. Mám tím na mysli program, který nereaguje na změny ve společnosti a také na pasivní přístup k narůstajícím problémům, které kolem sebe občané vidí. To je pak živná půda pro demagogy a populistické politické subjekty, jako byly Věci veřejné, nebo jako je nyní Babišovo ANO a pravděpodobně i Okamurův Úsvit. Představa, že sociální demokracie bude jednat při zdi a občané s tím budou souhlasit, je předpoklad neoprávněný, protože občané si přejí hlubší změny.
Pokud neuspěje ČSSD s nějakou revizí církevních restitucí a spokojí se s konstatováním, že sice jednala s církvemi, ale že se s restitucemi už nedá hnout, nebude to podvod na voličích, že slibovala něco, o čem musela mít povědomí, že zřejmě splnit nepůjde?
Upřímně řečeno si nemyslím, že by zrovna nominovaný sestavovatel vlády Bohuslav Sobotka byl nějakým velkým osobním odpůrcem církevních restitucí. A ze samotného faktu, že o této věci má vyjednávat místopředsedkyně Gajdůšková, je zřejmé, že se neočekává žádný posun. Vždyť místopředsedkyně Gajdůšková už předem konstatovala, že je nemožné dosáhnout nějaké změny. Jestliže nominuji pro vyjednávání jako zástupce někoho, kdo už předem konstatuje, že při vyjednávání nemůže dosáhnout cíle, tak to znamená, že se předem vzdávám a celá akce je v podstatě jen jakýmsi divadlem.
Kromě církevních restitucí bude muset ČSSD oželet i zrušení poplatků ve zdravotnictví, což slibovala voličům už od krajských voleb v roce 2008. Jaký je podle vás smysl poplatků a proč asi KDU-ČSL trvá na jejich zachování? Smysl zavedení poplatků – a na tom jednoznačně trvám, i když si to většina lidí neuvědomuje – je v tom, aby si lidé zvykli za zdravotní péči platit, a to čím dál více. Aby si zvykli na to, že pro chudé lidi je zdravotní péče nedostupná. Je patrná snaha přejít postupně na péči charitativní, a to si myslím, že je doménou strany lidové. Ta je nepochybně přesvědčená, že církevní restituce umožní vlastně korumpovat lidi tím, že jim bude výběrově poskytnuta nějaká sociální nebo zdravotní péče jako jakýsi dar, ačkoli doposud na ni měli nárok ze zákona.
Jako bývalý ministr zdravotnictví byste tedy uvítal, kdyby se vyjednavači o koalici shodli na podobě z programu ČSSD, tedy zrušení poplatků a jejich ponechání jen při hospitalizaci?
Ale já jsem přesvědčen, že v nemocnicích by se měly hradit přesně opačně, než jak sociální demokracie navrhuje. To znamená, že by se neměly platit po určitou dobu a pak už ne, ale naopak by se měly začít hradit po určité době. Protože když je někdo v nemocnici týden, pak se zřejmě jedná o nějaký akutní stav, zatímco když je někdo ve zdravotnickém zařízení měsíce a měsíce, tak jednak transakční náklady na výběr jsou relativně nižší a jednak skutečně šetří na tom, že nemá doma náklady. Mělo by to být hrazeno při dlouhodobé péči, nikoli při krátkodobé. Pak zmizí i motiv rodin nechávat své blízké v nemocnicích, aby ušetřily.
Těsně před volbami se na utajované schůzce sešli dva nejvyšší představitelé ČSSD a KSČM ještě s vidinou toho, že by mohli dát dohromady sněmovní většinu. Neodrazuje levicové voliče to, že sociální demokracie sice stojí o podporu od komunistů, ale nedokáže to otevřeně přiznat? To je docela složité, protože je potřeba si uvědomit, že veřejnost je dennodenně vystavována více či méně zjevné manipulaci proti komunistické straně a za těchto okolností má na řadu voličů tahle propaganda docela sugestivní vliv. A to by mohlo řadu voličů odradit od volby subjektu, který chce spolupracovat s komunistickou stranou. Skoro každý den se připomínají zločiny stalinismu, i když v dnešní době nejsou vůbec aktuální. To je asi tak stejné, jako kdybychom odmítali zásadně spolupráci se stranou lidovou, protože má blízko k církvím a církev nechala upálit Mistra Jana Husa. Ty reminiscence, které se dnes vytahují, jsou zcela účelové a lidé tomuto vlivu podléhají. I s tím je třeba počítat.
Jaký je váš názor na bohumínské usnesení, které spolupráci obou levicových stran zakazuje? Na tom sjezdu, kde bylo přijato bohumínské usnesení, jsem byl, i když za odbornou komisi, a tak jsem nehlasoval. Ale velmi dobře si pamatuji tu situaci. Bohumínské usnesení prošlo jenom o dva hlasy a přihlásili se hned dva delegáti, kteří ho chtěli revokovat, protože bylo formulováno takovým způsobem, že nevěděli úplně přesně, o čem vlastně hlasují. Chtěli hlasovat znovu s tím, že by hlasovali jinak. A tehdy Miloš Zeman řekl, že bohumínské usnesení je stupidní nebo něco podobného, ale že ještě stupidnější by bylo revokovat to usnesení. Takže k té revokaci nedošlo. Bohumínské usnesení byla záležitost vnitrostranického boje a měl to být bič na členy, kteří dříve byli členy komunistické strany a mohlo se jim předhazovat to, že se hlásí k nějaké politické praxi, která vlastně je usnesením strany tímto způsobem zapovězena.
Od té doby uplynulo už víc než osmnáct let, ČSSD se v pohledu na jeho potřebnost nezměnila?
O zrušení bohumínského sjezdu se hlasovalo asi po dvanácti letech, ale neprošlo, protože pro to hlasovalo asi už jen dvacet nebo třicet delegátů. To bylo proto, že každá změna něčeho, co už bylo někdy přijato, je velmi obtížná. Proto by ze stejného důvodu bylo také velmi obtížné, pokud by nyní byla dojednána vládní koalice, dosáhnout hlasováním v referendu její odmítnutí. Je zapotřebí počítat s psychologií lidí. Můžeme se bavit, že dnes už bohumínské usnesení není aktuální, nicméně je velice obtížné se ho zbavit běžnými postupy. Takže za této konstelace sebral levicové hlasy především Andrej Babiš jako v předchozích volbách Věci veřejné
.Byl jste ministrem ve vládě Miloše Zemana. Jak hodnotíte jeho počínání v prezidentské funkci a čemu přičítáte jeho značnou neoblibu v médiích? Miloš Zeman není zárukou toho, že tu bude pokračovat dosavadní vývoj, to znamená ve směru neoliberálním podle pravidel, které byly pro politiku vymyšleny podle Washingtonského konsenzu, a z toho důvodu je ostouzen. Jinak jsem přesvědčen, že by volby vyhrál i dnes, možná ještě přesvědčivěji než v lednu. Jak mluvím s lidmi, tak vidím, že má mezi nimi stále velkou autoritu. Silná mediální kampaň proti němu, která je trvalá, jenom ukazuje, komu média slouží. K tomu není co dodat a není na tom nic překvapivého. Ale já si myslím, že média ztrácejí mezi lidmi autoritu. Protože pokud se lidé neustále dočítají v novinách něco jiného, než si sami myslí, tak samozřejmě k médiím ztratí důvěru
A jaká je prezidentova pozice v ČSSD, kterou dovedl před patnácti lety do vlády?
Vůbec není pravda, že by v sociální demokracii neměl oporu, to je trošku složitější. Je potřeba si uvědomit, že sociální demokracii teď vedou ti, kteří vládnou proto, že se Miloše Zemana zbavili. Takže tam samozřejmě je a bude pnutí. Někdo říká, že Zeman není dostatečně velkorysý, aby zapomněl různé podrazy. Ale upřímně řečeno, jestliže někdo má být vlivný a současně se projeví jako neškodný, tak si těžko udržuje autoritu. Některé věci je proto obtížné zapomínat, protože by si jiní mohli myslet, že se vůči němu také mohou dopouštět některých nekorektních věcí. Dlouhotrvající potlesk na sjezdu pro nijak překvapivý projev Miloše Zemana podle mě svědčí pro to, že širší kruh funkcionářů sociální demokracie, který tvoří většinu delegátů, Miloše Zemana stále podporuje. Něco jiného je vyšší stranická hierarchie, tam je situace úplně jiná. Ale to je běžný jev v politických stranách.
