My ne, to oni

Sofie Chrtková
Vaše Věc Blog
20.11.2013
Již 24 let slyšíme, že za vše může někdo jiný, ale rozhodně ne jakákoli současná vláda. Jak rychle skáčeme na politické kydy, je až neuvěřitelné a přitom se jedná o naši budoucnost, životy a budoucnost našich dětí. Lhát nám a svádět vinu na někoho v rodině určitě neodpustíme, ale politikům odpouštíme snadno v naději, že ti následující budou lepší. Nikoli, jsou a budou horší, protože zapomínáme a odpouštíme, vždy naletíme na ty samé lži a politická hesla. K neuvěření! A nakonec se dovídáme, že za vše může vlastně volič a možná je to i částečně pravda, protože jsme pohodlní a dopustíme, aby si o nás politici čistili boty.

Malý plat, malý důchod, otrocké podmínky v zaměstnání, svévole zaměstnavatelů, všude kamery a dohled jak v koncentráku. Za bývalého režimu byla údajně nesvoboda, ale nesvoboda se mění ve všemocnou zlovůli mocných, což je daleko horší. Nejen, že si utahujeme opasky, ale bojíme se daleko více, než za bývalého režimu a mnohým jde o holý život. Nesvoboda byla jednoduchá – pokud se do politiky nekecalo, člověk měl pokoj a žil celkem bezstarostný život, protože neexistovalo to, čeho se nyní denně bojíme a ovládá náš život ve všech směrech, doma i mimo domov. Bojíme se o zaměstnání, o zdraví, bojíme se exekucí, zaměstnavatele, bojíme se, že nebudeme mít finance na zdraví, bydlení, jídlo, bojíme se, kdy skončíme na ulici pro pár stovek dluhu, bojíme se, že nezaplatíme pohřeb blízkých, bojíme se mít děti i manžela/manželku, protože je neuživíme a mít na jejich výživu a vzdělání dětí. Bojíme se, kdy nás kdo podvede a co nám ukradne a o to je to horší, protože se krade i pomocí zákonů. Život ve stresu a frustraci s otrockými podmínkami je vynikající krok zpět, nikoli dopředu. Nesvoboda v bývalém režimu je jen slovo, které se dá dobře zneužít, aby se sociální jistoty nevrátily a mládeži se vymyl mozek.
Pro mnohé občany se svoboda smrskla jen na možnost koupit si volně zahraniční zboží, včetně aut a vyjet si za hranice. Za svobodu považují i půjčky a hypotéky na nové byty a domy, které však mnozí již nemohou ani splácet a tak otrocký systém a nesvobodu a urážlivý způsob zaměstnavatele raději snášejí, aby náhodou nepřišli o zaměstnání a nešli bydlet pod most. Nedovolí si ani marodit nebo si vzít dovolenou na zotavenou, kterou jim často ani zaměstnavatel nedá. Sociální propad občanů a ztráta základních jistot, které tvoří přirozený, zdravý a šťastný život, naše vlády nezajímá. Když se občané bouří, svede se to na někoho jiného a v nejhorším se udělají nové volby a sliby – vždyť o nic nejde, na chvíli bude zase klid. Obětuje se pár nepohodlných, protože za ně máme vlastní náhradu a můžeme tvrdit, že za to mohou oni, ale určitě jim zajistíme další vhodnou trafiku, tedy většině, protože jsme dohromady natolik svázaní, že si nemůžeme dovolit ztratit je navždy. Navždy zatracení by mohli mluvit a rozkrýt leccos, tak je jen uklidíme i z očí médií, nejlépe do daňových rájů, kde mohou klidně pokračovat ve své činnosti, do Bruselu nebo popřípadě je rovnou amnestujeme, aby mohli pokračovat, zcela očištěni na domácí půdě. Ono stejně již není pomalu co zachraňovat, jen vlastní zadky a politicko-kapitalistické výdobytky a osobní zisky, což si budeme chránit za každou cenu, tedy i tu občanskou nesvobodu – k čertu s nějakou demokracií, ta nám jen překáží.
Proč si tak dobře české vlády rozumí s římsko-katolickou církví? Vládnou pomocí strachu a lží a okrádají stejně a stejně jsou nenažraní. Jen každá užívá jiný slovník, ale modlí se ke stejnému – k mamonu a zisku a je zcela jedno, jak jej získají, zda krádeží, podvodem nebo obojím. Cesta k mamonu a zisku nezná morálku, zákony ani desatero. Zcela svobodní jsou pouze tito mocní, nikoli jejich ovce či lůza. Není však na škodu zalhat si o svobodě a demokracii, stejně jako o prostředníku mezi člověkem a Bohem. Ovce či lůza na lži ze strachu slyší.
Boj za svobodu a demokracii je věčný, neskončil ani nezačal 17.listopadem 1989. 17.listopad není ničím výjimečný a není co oslavovat, spíše by nám měl připomínat, čeho jsou momentálně mocní schopni a jaké lži jsou schopni obhajovat, když se pohřbívá svoboda a demokracie.